Období po Francouzské revoluci bývá v dějinách evropského křesťanství spojováno především s procesem sekularizace, přední anglický historik a teolog Hugh McLeod však v této propracované studii dokládá, že skutečnost byla mnohem bohatší a nejednoznačnější: nejenže „sekularizace“ měla na různých místech a v různých prostředích různý význam, ale v mnoha oblastech převažovaly po dlouhou dobu naopak procesy christianizační. Autor se věnuje souhře různých společenských náboženských napětí a polarizací na venkově, v bouřlivě se rozvíjejících městech západní Evropy i na různých stupních společenského žebříčku, zkoumá navíc různé křesťanské konfese (protestantské, evangelikální, anglikánskou, katolickou). Zvláště pro českého čtenáře může být tento pohled na časově i geograficky blízký úsek evropských dějin velmi objevný, vždyť naše současnost z něj vyrůstá zcela bezprostředně, a to nejen po stránce náboženské či „sekularizační“

Ve své nejznámější a nejdiskutovanější knize, která navazuje a rozšiřuje témata zpracovaná v publikaci Náboženství a lidé západní Evropy 1789-1989 (česky CDK 2007) se birminghamský profesor Hugh McLeod věnuje perspektivnímu zkoumání sekularizace v Evropě od revoluce 1848 po první světovou válku. Vychází sice ze sociálněvědních, zejména sociologických diskusí, zpracování látky je však povýtce historické. Považuje i nadále sekularizaci za ústřední příběh moderní náboženské historie, zaměřuje se však spíše na konkrétní společnosti (anglickou, francouzskou, německou), nikoli pouze na oblast idejí. Klíč k náboženské situaci novověku vidí v pluralismu a v kontextu vášnivých náboženských střetů mezi konfesemi. Knihu zahajuje brilantní analýza revolučního roku 1848, který přivodil politické i náboženské změny takřka v celé Evropě. Situaci veřejných institucí, různých společenských skupin a trendy ve víře a náboženské praxi jednotlivců zkoumají kapitoly, které též rozvíjejí myšlenku ohrožení a zachování identity, tolik významnou i v současnosti. Metodologické novum par excellence představuje rozbor lidové kultury. Publikaci završuje "hrozný a nesvatý" rok 1914, kterým končí jedna fáze moderní doby. Autor zdůrazňuje, jak jsou pro něj podstatné a určující rozpory mezi proklamovanou vírou a skutečným chováním a ambivalence v hodnocení přežívání, případně odumírání náboženství.

Ve své nejznámější a nejdiskutovanější knize, která navazuje a rozšiřuje témata zpracovaná v publikaci Náboženství a lidé západní Evropy 1789-1989 (česky CDK 2007) se birminghamský profesor Hugh McLeod věnuje perspektivnímu zkoumání sekularizace v Evropě od revoluce 1848 po první světovou válku. Vychází sice ze sociálněvědních, zejména sociologických diskusí, zpracování látky je však povýtce historické. Považuje i nadále sekularizaci za ústřední příběh moderní náboženské historie, zaměřuje se však spíše na konkrétní společnosti (anglickou, francouzskou, německou), nikoli pouze na oblast idejí. Klíč k náboženské situaci novověku vidí v pluralismu a v kontextu vášnivých náboženských střetů mezi konfesemi.Knihu zahajuje brilantní analýza revolučního roku 1848, který přivodil politické i náboženské změny takřka v celé Evropě. Situaci veřejných institucí, různých společenských skupin a trendy ve víře a náboženské praxi jednotlivců zkoumají kapitoly, které též rozvíjejí myšlenku ohrožení a zachování identity, tolik významnou i v současnosti. Metodologické novum par excellence představuje rozbor lidové kultury. Publikaci završuje "hrozný a nesvatý" rok 1914, kterým končí jedna fáze moderní doby. Autor zdůrazňuje, jak jsou pro něj podstatné a určující rozpory mezi proklamovanou vírou a skutečným chováním a ambivalence v hodnocení přežívání, případně odumírání náboženství.