Chůze existuje od počátku, stejně jako divoká příroda, do níž se Henry David Thoreau vracel při svých procházkách. Trávil chůzí denně několik hodin a vyhýbal se civilizaci. Ve své eseji apeluje na své současníky i na nás, abychom se stali jeho bratry řeholníky, chodci. Je s podivem, že již tehdy - Chůzi napsal v roce 1861 - kolem sebe spatřoval problémy, s jakými se potýkáme dnes: lidé se vzdalují přírodě a upřednostňují pohodlí za každou cenu. Thoreau hovoří o krajině, o jejím utváření člověkem a naopak, o utváření člověka krajinou. Vypráví o cestách v doslovném i přeneseném významu. Vznáší mnoho otázek a na řadu z nich také odpovídá.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Zvedněme hlavu z proudu dní, kterým se necháváme nést, a rozhlédněme se - kam to vlastně máme namířeno? K úvahám potřebujeme klid, tak opusťme město přeplněné lidmi. Bude stačit pouť lesem, při které nohama rozhrnujeme listí? Aspoň jediný tichý týden přemítat v lesních samotách! "Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starat. (…) Šel jsem do lesů, poněvadž jsem chtěl žít uvážlivě, utkat se s podstatou života… Nechtěl jsem žít tím, co není život, vždyť žití je cosi tak vzácného, a nechtěl jsem žít odevzdaně - to jen kdyby nic jiného nezbývalo. Přál jsem si žít všemi smysly a zcela vysát morek života, žít tak zásadově a spartánsky, abych se odpoutal od všeho, co není život." Thoreau líčí život spjatý s přírodou, dva roky prožité uprostřed massachusettských lesů ve srubu postaveném vlastníma rukama. Jeho pohled je inspirující a naléhavě aktuální…

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Výbor šesti esejů amerického myslitele a přírodovědce doplňuje texty s přírodní tematikou shrnuté do svazku Toulky přírodou (2010) o nejvýznamnější Thoreauovy úvahy na společenská témata včetně slavného eseje „Občanská neposlušnost“, jehož nekompromisní teze o nadřazenosti lidského svědomí nad státní mocí a idea mravně motivovaného nenásilného protestu inspirovala několik generací světových aktivistů a reformátorů. Všechny eseje vycházejí v novém překladu, dva česky vůbec poprvé.

První české vydání díla autora slavné knihy Walden. "Jednatřicátého srpna roku 1846 jsem se vydal z Concordu v Massachusetts a vlakem a parníkem se dopravil do Bangoru, odkud jsem pokračoval dále do divokých lesů státu Maine," píše Henry David Thoreau v úvodu prvního z trojice textů, jež popisují jeho zážitky a úvahy při cestách po civilizací dosud příliš nedotčených partiích severovýchodního cípu USA v letech 1846, 1853 a 1857. Ve srovnání s reflexivněji koncipovanými zápisky legendárního Waldenu či tematicky úžeji zaměřenými texty některých esejů nabízejí Mainské lesy českému čtenáři poprvé příležitost poznat Thoreaua nejen v roli pozorného pozorovatele přírodního dění, ale také jako autora živě pojatého a nezřídka dramatického líčení cesty divočinou včetně jejích fyzických a praktických aspektů. Soubor, vydaný knižně až po autorově smrti roku 1864 a dnes náležející spolu s dalšími jeho pracemi k zakladatelským dílům americké přírodní esejistiky, vychází česky poprvé.

Sedm esejů známého příslušníka amerického transcendentalistického hnutí je významným doplněním Waldenu, autorovy legendární zprávy o dvouletém pobytu v lesích poblíž massachusettského Concordu, a dotváří obraz Thoreaua jako zakladatelské osobnosti žánru přírodní esejistiky, jejíž novátorský přístup k otázkám vztahu člověka a přírody poznamenal již několik generací čtenářů a aktuálnost neztrácí ani dnes. Všechny texty vycházejí v novém českém překladu, z toho čtyři česky vůbec poprvé. Henry David Thoreau (1817–1862) ve svých textech rozvíjel a v praxi realizoval zásady transcendentalismu, kladoucí důraz na duchovní rozměr přírodního světa. Většina Thoreauova literárního díla včetně jeho nejznámější knihy Walden aneb Život v lesích (1854, česky 1902, Paseka 2006) vzbudila za autorova života jen omezený ohlas a teprve následující generace ocenily jejich myšlenkové novátorství i estetické hodnoty.

„Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem k základním skutečnostem života…“ Thoreauova dnes již legendární zpráva o dvouletém pobytu ve vlastnoručně postaveném srubu v lesích poblíž massachusettského Concordu, jež se již dávno zapsala do dějin americké literatury a myšlení jako jedinečný záznam úvah o ekonomické soběstačnosti, dobrovolné skromnosti a sepětí člověka a přírody jako základu životního stylu, neztrácí ani sto padesát let po svém vzniku svou aktuálnost: právem je dnes řazena mezi první moderní texty zamýšlející se nad vztahem civilizace ke světu přírody a spolu s díly Thoreauových následovníků sehrála významnou inspirační roli pro stále se rozšiřující řady příslušníků dnešních ekologických hnutí.

Esejista, filosof, básník a vášnivý abolicionista Henry David Thoreau se do dějin americké literatury a kultury zapsal především autorstvím popisu svého dvouletého pobytu v chatce na březích rybníku Walden a eseje Občanská neposlušnost. Týden na řekách Concord a Merrimack se Theoreau věnuje úvahám o nejrůznějších věcech: o roli náboženství v tehdejším světě, o historii krajiny před osídlením osadníky z Evropy či významu poezie pro americkou kulturu. Zároveň tu však Thoreau vystupuje jako amatérský geograf a přírodovědec, jenž pro Američany objevuje a popisuje místa nacházející se v doposud jen málo prozkoumané krajině a jejich faunu a flóru. V Thoreauově podání se v každém stéblu trávy, kapce vody či říčním ptákovi skrývá vše, co člověk k potřebuje životu. Zdánlivě nehybná pastorální idylka jednoho výletu po dvou malých říčkách nabývá v jeho podání pohybu a dynamiky; je to živoucí organismus, mikrokosmos na dosah ruky, poháněný každým záběrem vesla, vlnou na řece či větrem rozhýbanou vegetací.

Popis není dostupný