Hella S. Haasse (2. 2. 1918 - 29. 9. 2011) patrí k najvýznamnejším autorkám povojnovej severonizozemskej literatúry. Narodila sa v Batavii (dnešná Jakarta), od roku 1938 žila v Amsterdame a začiatkom 1980tych rokov sa presťahovala do Francúzska. Vydala takmer sedemdesiat literárnych diel, z toho vyše dvadsať románov, niekoľko zväzkov poviedok, knižných esejí, autobiografických prác, cestopisov, písala však aj poéziu a divadelné hry. Debutovala novelou s východoindickou témou Oeroeg (1948), krátko nato sa preslávila románom o poslednom stredovekom trubadúrovi Karolovi Orleánskom Les očakávania (1949) a prózou z prostredia talianskej renesancie Šarlátové mesto (1952). K najvýznamnejším dielam autorkinho neskoršieho obdobia patrí historická próza Páni čajových plantáží (1992, po česky 2003) a román Oko kľúča (2002). Za svoju tvorbu získala Hella S. Haasse niekoľko najvyšších domácich literárnych ocenení, jej knihy sú preložené do mnohých jazykov. Po slovensky vyšla v roku 2001 jej historická fikcia Nebezpečná známosť alebo Daalenberské listy (1976) a v roku 2007 existenciálna novela Skrytý prameň (1950). Kultúrnohistorická úvaha Helly S. Haasse Záhrady v Bomarze (1968) patrí k vrcholom povojnovej nizozemskej esejistiky.

Zavítejte do Nizozemské Indie v klasickém díle nizozemské literatury. Kniha začíná legendární větou „Urug byl můj kamarád“ a na jejích stránkách ožívá idylické dětství dvou chlapců, kteří oba v čase před druhou světovou válkou vyrůstali na plantážích v pohoří Preanger na Jávě. Popisuje se v ní ale i tragická událost, díky níž se začali posléze navzájem odcizovat, až se nakonec jejich životy rozešly úplně. Na pozadí soukromého příběhu se promítají události, během nichž se bývalá kolonie stala samostatnou zemí. Hasseová však zároveň s obrazem koloniální společnosti a slepoty kolonistů k domorodcům, vykresluje i obecně platné podobenství o tom, že naši bližní pro nás zůstávají záhadou.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Rodinný román - sága o životě nizozemských osadníků v Indonésii na přelomu 19. a 20. století. Mladý Holanďan Rudolf Kerkhoven přijíždí po studiích na vysoké škole za rodiči a přáteli do Indonésie, nakonec se tu usadí, ožení se a prožije v tomto exotickém prostředí celý život. Při líčení bohatých životních osudů svých hrdinů autorka čerpala inspiraci nejen z vlastní zkušenosti, neboť dětství a mládí strávila v Indonésii, ale i z archivu své rodiny, takže v románu jsou mnohé autobiografické prvky, barvité líčení divoké tropické přírody a romantika světa osadníků a domorodců, který již neexistuje.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný