Výjimečný životní příběh autorky bestselleru Deník 1938–1945. Autobiografie akademické malířky, přeživší holocaustu, Helgy Hoškové-Weissové je vpravdě fascinující čtení. Vzpomíná na své idylické dětství v předválečné Praze, na své rodiče, prarodiče a širší rodinu. Vypráví příběhy těch, kteří se již nikdy nevrátili z nacistických táborů a pochodů smrti. Kteří, stejně jako její tatínek, zahynuli neznámo kde. K válce samotné se vrací jen okrajově, celý svůj příběh vypověděla v knize Deník 1938–1945, který byl přeložen do mnoha světových jazyků a stal se součástí učebnic historie. Pro naše poznání poválečných osudů přeživších je klíčová druhá část knihy. Paní Hošková-Weissová se v ní vrací do období návratu. Do poválečné Prahy, ve které na ní a její maminku nikdo nečekal. Píše o lidech, kteří jim pomohli, ale i o těch, kteří se k nim obrátili zády. Popisuje atmosféru v poválečném Československu, údiv sousedů z jejich návratu a nepochopení jejich příběhu, toho, čím prošly. Provádí čtenáře svým poválečným životem, studiem dvou středních škol a školy vysoké, vzpomíná na své ideály a snahu začlenit se plnohodnotně do společnosti, která ji ale odmítá. Po překonání největších těžkostí ale dostuduje, vdá se, porodí děti. Cele se ponoří do malování, vyrovnává se s traumatem holocaustu vlastní tvorbou. Po roce 1989 spoluzakládá Terezínskou iniciativu, cestuje po světě, přednáší. To bylo před válkou, to bylo po válce. Mezitím byl holocaust. První a určující věta knihy Nikdo nás nečekal. Je těžké mluvit o tom, co zažila, čím musela projít, aby se vrátila a vydala svědectví o době, která se již nikdy nesmí vrátit. Ale přežila. A pro své děti, vnuky, pravnuky a všechny ty, kdo chtějí naslouchat, teď vypráví svůj příběh.

Příběh dívky, která přežila holocaust. Vůbec první vydání autentického deníku pražské židovské dívky vychází s předmluvou Zdeňka Mahlera a doslovem Ivana Klímy. Deník Helgy Weissové je autentickým svědectvím dívky z pražské židovské rodiny, která přežila hrůzy druhé světové války. Stejně jako v případě Deníku Anny Frankové jde o dílo mezinárodního významu, jež se stane součástí paměti lidstva. V roce 1938, kdy si Helga začala deník psát, jí bylo devět let. Spolu s rodiči prožívala první příkoří, kterých se Židé v protektorátu dočkali, a jen bezmocně přihlížela postupným deportacím svých kamarádů, spolužáků i příbuzných. Roku 1941 se Weissovi dostali do Terezína, kde žili společně až do otcovy deportace do Osvětimi v roce 1944. Dva dny po jeho nuceném odjezdu byly do transportu zařazeny i Helga s matkou. Školní sešit, do kterého Helga po celé ty roky tužkou zapisovala děsivý vývoj událostí i své pocity, zazdil její strýc do jedné z terezínských zdí. Helžin tatínek byl v Osvětimi zavražděn, ale Helga i její maminka jako zázrakem přežily pobyt v Osvětimi, Freibergu a Mauthausenu i náročnou cestu zpátky domů do Prahy. Helze je patnáct a půl, když do deníku dopisuje své zážitky od odjezdu z Terezína. Je jednou z mála Židů, kteří se do Prahy vrátili a i po válce ve městě zůstali. Autentický deník Helgy Weissové (provdané Hoškové) doprovází ilustrace, na nichž malá Helga zachytila svou touhu po normálním životě, pospolitost lidí žijících v Terezíně, snahu dospělých děti i v tak složitých podmínkách vzdělávat i každodenní podobu života v ghettu. V knize najdete také několik stránek přetištěných ze sešitu, který její příběh uchoval, a rodinných fotografií.