Autorka a docentka na katedře pedagogiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity se v odborné studii věnuje významu literární výchovy a čtenářství pro lidský život v dnešním přetechnizovaném světě. Zabývá se hledáním nových možností, jak působit na čtenářství především dětí a mládeže, neboť právě u těchto věkových kategorií jsou momenty setkávání s knihou a nad knihami rozhodující. Literární výchova ve volném čase může přispívat ke komplexnímu rozvoji osobnosti a být chápána jako jedna z cest celoživotního vzdělávání. Kniha je doplněna o příklady výukových metod a forem práce v literární výchově ve volném čase. V závěru je obsáhlá bibliografická příloha k danému tématu.

Kniha se zabývá fantastickou povídkovou tvorbou J. M. Merina, jedné z nejvýraznějších osobností současné španělské fantastické literatury. Vedle teoretického vymezení pojmu fantastično a včlenění autorovy tvorby do proudu španělské fantastické literatury se dílo soustřeďuje na autorovu estetiku fantastična. Kniha vychází z teoretického postulátu sémanticko-strukturálního, konkrétně z teorie možných fantastických fikčních světů N. H. Traillové. Díky pluralitě Merinových světů je tato autorčina klasifikace obohacena o další modus charakteristický pro moderní fantastično dvacátého a jednadvacátého století.

Text se zabývá odkrýváním toho bytostně španělského a zároveň univerzálního, co spojuje dvě výrazné osobnosti španělského geo-spirituálního prostoru, dvě ikony španělské kultury, které zásadním způsobem ovlivnily nejen hispánské vidění světa. Publikace umožňuje potkání dvou osobitých hledačů pravdy a smyslu v podobě konfrontace v jádru stejného přes horizont několika staletí. Dílo svaté Terezie od Ježíše (Terezie z Ávily, 1515??–1582) se stává oknem do duše epochy druhé poloviny 16. století, hlas Miguela de Unamuno (1864??–1936) rezonuje s dobou první třetiny 20. století. Jako originální myslitelé spoluurčovali myšlení svých současníků. Kniha je výrazem splácení jistého intelektuálního dluhu, který vůči těmto autorům má česká filozofická a teologická scéna, která jejich tvůrčí odkaz dosud reflektovala v míře spíše nedostačující. Hlavním cílem je rozšířit oblast českých tereziánských a unamunovských studií zaměřených na aspekty filozofie života a filozofie náboženství a přispět tak k aktualizaci jejich odkazu ve středoevropském geo-spirituálním prostoru. Texty obou vybraných španělských autorů v mnohém rezonují a nabývají nadnárodního, univerzálního významu. Dnešní epochu globalizace a postmoderní spirituality mohou znovuoslovovat svým voláním po autentické existenci, integrálním humanismu, spiritualitě orientované více lidsky, tvořivém a vědomém konání pro sebe a druhé na základě bytostné touhy a vůle.