Ocitáme se v Praze v 50. letech 20. století, v blíže neurčeném roce. V úzké uličce před malým pražským kinem byl zavražděn policejní kapitán. Během vyšetřování se před námi rozplétají životy žen, které kino svedlo dohromady. Pracují tu jako uvaděčky nebo pokladní a každá z nich by mohla mít k vraždě důvod. Jednou z nich je i Helena, mladá žena, jejíž manžel byl zatčen pro podezření z politického spiknutí. Prožije krátký románek s policejním vyšetřovatelem, který by snad jejímu muži mohl pomoci. Místo toho však přichází zpráva, že se už z vězení nevrátí. Vraždila právě ona? Nemá přece už co ztratit… Celý příběh je prostoupen stísněnou atmosférou tehdejší doby, strachem a podezíravostí, která mezi lidmi vládla.

V knize Na vlastní kůži zachycuje Heda Kovályová-Margoliová, manželka Rudolfa Margolia, popraveného v politických procesech r. 1952, své životní vzpomínky od 2. světové války až do roku 1968: útěk z koncentračního tábora, posléze život v dusné atmosféře padesátých let, krutý úděl po mužově popravě v roce 1952. Kniha vyšla poprvé v r. 1972 v nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty Eight Publishers v Torontu, byla přeložena do mnoha jazyků a setkala se se zcela mimořádným ohlasem.