Hyena se zlověstně pochechtává ve stínu svých blízkých. Cení ostré tesáky a vyhlíží další bytost, kterou by mohla ohodnotit a zchladit si na ní žáhu. Hyena se hrbí nad každodenním kalichem hořkosti a slastně nasává to jediné, co ji dokáže opravdu ukojit - alkohol. To vše v přesvědčení, že plnými náručemi rozdává lásku. City, kterých si nikdo neváží. Hyena trpělivě číhá, aby zardousila i poslední zbytky svých životních příležitostí. Hyena je magický, naturalistický, barbarský a hluboce (ne)lidský příběh pětapadesátiletého kybernetika Adama, jehož existence je jedna obrovská otevřená rána. Přetékající nenaplněnou touhou. Hyena je románové podobenstvím o rozsévání nenávisti ve jménu hledání lásky.

Toto je proměna, nádherná a drsná Verwandlung. Co je ti do toho není příběh jakéhosi erotikou nabitého heterosexuálního vztahu či milostného trojúhelníku. Je to obsese. Obsedantní touha porozumět tomu druhému a sobě, a to za každou, možná i nejvyšší cenu. Tabu lásky mezi třináctiletým teenagerem a ženou v Kristových letech ukazuje nejenom na střet osobních hodnot, ale také na střet jazyka, řeči a kultur v rámci jedné pokrytectvím poznamenané společnosti. S každou kapitolou se k sobě dvě bytosti dostávají stále blíž a blíž. Až se setkají na místě, kam za nimi nikdo nemůže a které jim nikdo nedokáže vzít. Možná tam směřujeme všichni, jenom se toho ještě bojíme. Co kdybychom se jednou proměnili v to, co skutečně jsme?! Pozor, kniha způsobuje fyziologické reakce!

Nepraktická křehká svobodná matka Houžvička jde do světa. Do loktovačky o životní pohodlí, o práci, o úspěch, o peníze, o virtuální komunikaci, o kariéru. Stop! FUCK SEX! Ani náhodou! Hrdinové existenciálního románu IMAGO jdou jednoznačně proti tomuto žebříčku hodnot. Přinášejí tak surreálně pitoreskní obraz současné české společnosti: dystopicky hluché, nesvobodné, dokonale obchodovatelné a plně závislé na zdrojích, které jsou mimo její kontrolu. Budeme ještě lidmi, až ztratíme schopnost naslouchat? Budeme ještě lidmi, až ztratíme schopnost řeči, smíchu a intuice? Budeme?

Hrdinka snové eroticko-sentimentální novely zkoumá svět trochu jinak, než jsme zvyklí. Od dětského poznávání tělesnosti s jeho zakoušením erotického napětí přes bolest a magické myšlení až ke zcela dospělému uspokojování sexuálního pudu. Do příběhu vstupují zásadní otázky této literární hry na "spiklence slasti" plastové doby: Může se jednou stát nymfa madonou? Může se beztrestně křičet na veřejnosti? Může se čůrat do vany? Po povídkách Vrhnout se autorka vydala do krajiny svobodné rozkoše, kde objevuje erotismus smetiště, igelitu, něžný svistot biče, nymfomanii i libertinství, a vydává tak svědectví o základní lidské touze: milovat.

Svůj výrazný talent potvrdila Hana Lundiaková (1977) opakovanou publikací v časopisech (Tvar) a čítankách (Ty, která píšeš; Divoká jízda). Její debut shrnuje drobnou prózu z let 2000–2009, a sice texty z větší části dosud nezveřejněné. Jde o prózu na první pohled gramatickou: autorčino psaní se rodí především z kreativního přístupu k lexiku a stylu. Jde o vědomou návaznost na takovou tradici, kterou v 60. letech rozvíjely mj. Bohumila Grögerová (v knize Meandry) nebo (takřka celým svým dílem) Věra Linhartová – o prózu výrazně experimentální. Lundiakové psaní ovšem navzdory tomu neztrácí svoji feminitu: souběžně s důrazem na netradiční pojetí výrazu zanechává autorka v textech zřetelnou autobiografickou stopu. Racionálně vytříbená formální rovina tu přirozeně souzní s obsahem, který tvoří zejména smyslová zkušenost, někdy nezastřeně erotického rázu. Prozaický soubor Vrhnout je přes formální náročnost a veškerou temnou vášeň, která se pod ní skrývá, plodem, jak řečeno, výrazného talentu.

Popis není dostupný