Řadou cen ověnčený a do mnoha jazyků přeložený zpola autobiografický román Bílý král popisuje očima jedenáctiletého chlapce život v komunistické diktatuře poloviny osmdesátých let. Hrdina dětsky naivním tónem vypovídá o všednostech každodenního života a v jeho spontánním a překotném projevu vnímáme směs strachu a naděje, krutosti, lásky, vzdoru a bezbrannosti. Do jeho vyprávění, kdy chlapec konkrétními příhodami vykresluje jak obtížnou situaci své ponížené a znesvářené rodiny, tak čas strávený ve škole či odpolední hry s přáteli a boje s nepřáteli, jsou však vetknuta neodbytná chapadla všudypřítomné totalitní moci. Ta má mimo jiné na svědomí, že v popisu chování a vzájemných vztahů jak mezi dětmi, tak zejména mezi dospělými převládá krutost či přinejmenším velká lhostejnost.
