Pohled na svítání v tropech je soubor krátkých textů pokrývajících dějiny Kuby od vynoření ostrovů z oceánu po konec 60. let 20. století. Nejde o historickou knihu, autor žádné osobnosti nejmenuje, poskytuje pouze vodítka, aby si čtenář sám doplnil, koho má na mysli a kterou událost borgesovsky shrnuje do určujícího přelomového okamžiku, gesta, věty, náhody. Experimentuje s různými styly, některé texty jsou detailním, vizuálním popisem obrázků, fotografií či krajiny, jiné zachycují jako filmovou kamerou klíčové události, další si hrají s hovorovou mluvou, jak to čtenář zná z románu Tři truchliví tygři. Cabrera Infante se zaměřuje na absurdní, tragické momenty dějin a za jeho groteskní ironií prosvítá všudypřítomný smutek tropů i autorova frustrovaná láska k rodné zemi, do níž se za svého života nesměl (a nechtěl) nikdy vrátit.

Bezstarostný život v Havaně v polovině padesátých let 20. století. Estele není ještě šestnáct let, když se do ní zamiluje úspěšný filmový kritik. Spolu se toulají noční Havanou, vysedávají v tančírnách, kde se linou slavná bolera. Příběh ne nepodobný Nabokovově Lolitě, jenže Estela má s úspěšným intelektuálem úplně jiné plány. Kniha G. Cabrery Infanta, jejíhož vydání se již nedočkal, je plná jeho suchého humoru, sarkasmu, slovních hříček a odkazů do světa hudby a filmu padesátých let. Guillermo Cabrera Infante je považován za vrcholného představitele tzv. „boomu“ latinskoamerické literatury, zejména jako autor románů Tři truchliví tygři (Tres tristes tigres, 1967) a románem La Habana para un infante difunto (Havana pro zesnulého infanta, 1979). Autor se narodil ve městě Gibara, v kubánské provincii Oriente, v rodině zakladatelů kubánské komunistické strany. Od roku 1941 žil s rodinou v Havaně, kde později začal studovat medicínu a žurnalistiku. Studium brzy přerušil a začal pracovat jako redaktor časopisu Bohemia, kde publikoval své první povídky. Za svou tvorbu byl v roce 1952 krátce vězněn. Po propuštění dál publikoval pod pseudonymem G. Caín a účastnil se ilegálního odboje proti Batistově diktatuře. V letech 1957–1960 byl šéfredaktorem literárního časopisu Carteles. Po vítězství Castrovy revoluce působil jako novinář a diplomat. Založil literární přílohu deníku Revolución, kde umožnil publikovat autorům otevřeným západní avantgardě. Z politických důvodů byl časopis v roce 1961 zrušen. V letech 1962–1965 působil jako kulturní atašé v Belgii. V té době autorovo revoluční nadšení zcela opadlo, začal Castrův režim veřejně kritizovat, což způsobilo, že byl ihned po návratu do vlasti zatčen. Po několika měsících věznění emigroval do Španělska. V roce 1966 odešel do Londýna, kde žil a tvořil až do své smrti. Od roku 1963 mu na Kubě nevyšla ani stránka a později se jeho dílo objevilo na seznamu zakázaných knih, ovšem na Západě byly jeho knihy přeloženy do několika desítek jazyků a doškaly se nesčetných vydání. Knihy La ninfa inconstante vyšla až po jeho smrti.

Guillermo Cabrera Infante (1929–2005) byl až do své smrti v londýnském exilu jeden z nejvtipnějších, nejsvobodomyslnějších, a proto i nejvíce podvratných kubánských spisovatelů. V ohňostroji slovních hříček, přesmyček a palindromů se řítí se třemi truchlivými tygry v kabrioletu po havanském nábřeží, osvětleném blikajícími neony nočních klubů a barů 50. let, vdechuje slaný mořský vzduch a radostně se opájí slastnou závratí noci a svobody. A vyznává se z lásky k životu, k jazyku, ke knihám, k filmům, k hudbě, k inteligenci – a také k Havaně a krásným ženám.

Kniha kráľov je nevšedný titul v slovenskej knižnej produkcii, ktorý pútavo prezentuje našu históriu prostredníctvom osudov panovníkov. Kolektív autorov pripravil portréty všetkých panovníkov, ktorí vládli na našom území. Začínajú sa kvádským náčelníkom Vanniom a končia sa posledným rakúskym cisárom a zároveň uhorským kráľom Karolom IV. V publikácii sa nachádzajú biografické údaje, ktoré odrážajú najnovšie výsledky historického bádania. Čitateľa určite zaujme nielen príťažlivé a veľmi živé rozprávanie o niekdajších panovníkoch ale aj výtvarná stránka tejto knihy. Kniha je ilustrovaná nádhernými dobovými kresbami, rytinami, rodokmeňmi monarchov, erbami vznešených rodín, maľbami či starými mapami. Veľkolepú publikáciu uzatvára rozhovor s Ottom von Habsburgom - najstarším synom posledného rakúskeho cisára a uhorského kráľa Karola IV.