Můj otec byl zahradníkem. Nyní je zahradou.Příběh otce, syna a posledního úsvitu - milosrdného a nelítostného zároveň. "Tato kniha nemá jednoduchý žánr," píše Georgi Gospodinov, "musí si ho vynalézt sama. Stejně jako smrt nemá žánr. Jako život. Jako zahrada. Román elegie, román zahrada, memoár nebo memoromán - copak záleží na botanice smutku? Příběh o odcházejících otcích v odcházejícím světě.O těch tragických kuřácích, ulpívajících na šnorchlu cigarety, plujících v jiných vodách a na jiných oblacích. O mém otci, který na svých bedrech nesl tuny minulosti a nikdy je nepřestal vyprávět." Není to kniha o smrti, ale o životě, který mizí. A v tom je rozdíl.

Ve svém třetím a zatím posledním románu Časokryt, přeloženým do několika světových jazyků, v Bulharsku oceněným jako nejlepší román roku, a ověnčeným také prestižní Mezinárodní Bookerovou cenou (2023), využívá Georgi Gospodinov fiktivní postavu Gaustina k tomu, aby popsal život s deficitem budoucnosti. Život, ve kterém čas neplyne lineárně, ale stává se součástí nás samých. Gaustin, který dokáže přeskakovat čas jako lesní potůček, se snaží o zdánlivě nemožné – léčit lidi pomocí minulosti. Gaustin, Gospodinovovo alter ego, našel způsob, jak vytvořit kliniky času, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe. Tato nemoc, jakási dlouhotrvající časová amnézie, se během vyprávění proměňuje v nemoc, kterou trpí celá společnost. Ta se stává obětí jakési kolektivní „Alzheimerovy choroby“, což vede různé země v Evropě k rozhodnutí dát občanům možnost volby, aby v referendu rozhodli, v jaké historické epoše chtějí žít.Časokryt je kniha osobní i politická. Její autobiografické prvky vyprávějí životní příběh svého autora. Trefnými komentáři minulého, současného a vlastně i budoucího dění je ale také hluboce společenská. Od svého vydání opakovaně generuje paralely se současným politickým a společenským děním.Vítězný román Mezinárodní Bookerovy ceny 2023Vydání knihy podpořil Národní kulturní fond Bulharska.

'Some smuggle cigarettes, others alcohol - or weapons. Our contraband, being invisible, is more dangerous. Our contraband is undetectable by scanners.What we carry as concealed excess baggage is stories.'In this exquisite literary gem, Georgi Gospodinov, winner of the International Booker Prize, invites the reader on a winding journey through his own memories. He shows us a childhood under Communism, a particularly Bulgarian variety of melancholy, the freedom and thrills found in reading and writing, and the coming of age of one extraordinary writer. Ultimately, this profound, playful and deeply moving autobiographical text offers resounding proof of the power and importance of storytelling.TRANSLATED FROM THE BULGARIAN BY KRISTINA KOVACHEVA AND DAN GUNN

'Compulsively readable' New York Times'Utterly original' Alberto ManguelIn the small and the insignificant - that's where life hides, that's where it builds its nest. Our unnamed narrator is not well. He suffers from attacks of 'pathological empathy', which cause him to wander unbidden into other people's memories.He moves from recollection to recollection - from a Bulgarian country fair in 1925, where he meets a Minotaur, to inside the mind of a slug, as it is swallowed by his own Grandfather. Part family history, part coming-of-age story, part meditation on life in Communist Europe, The Physics of Sorrow is a dazzlingly inventive, mind-expanding novel from one of Europe's most important writers. TRANSLATED FROM THE BULGARIAN BY ANGELA RODEL

Popis není dostupný

Popis není dostupný