Kittlerova kniha je interpretací dějin mediální technologie spojených se třemi původními vynálezy (gramofon, film, psací stroj) a prostírajících se mezi počátkem 19. stolení a současností, ale také zmapováním možností z nich odvozených, zejména reflexí těchto změn v literatuře. Autorův přístup dovoluje extrapolovat paradigmata mediální a literární teorie, strukturalismu, psychoanalýzy, (elektro)akustiky a vojenství a vnést do diskuse o mediální konstituci člověka a jeho poststrukturalistického překonání onen technologický prvek, díky němuž se rýsuje další fáze tohoto vývoje. Navázání diskurzivní praxe na pokrok techniky záznamu a reprodukce a obojího pak na psychický aparát (v kybernetickém slova smyslu) představuje radikální krok, jehož „symbolem“ se Kittler stal.