Hadí píseň vypráví o zbloudění lidské duše, jejím únosu démony a o Mistru, který se vydá ji hledat a spasit na „cestách střežených anděly“, což nakonec přináší obohacení a spásu pro oba. Dílo čerpá z celé řady světových kultur, takže tentýž příběh se odehrává a postupně mozaikovitě skládá v různých místech a v různých dobách, prolíná se v něm svět islámského esoterismu s židovskou a orientální mystikou i s keltskou tradicí, takže děj příběhu se odehrává všude a vlastně nikde, resp. onde a v onom čase, neboť „jediný skutečný místopis je anonymní a vnitřní“ a poselství Hadí písně je nadčasové a transkulturální.

V iniciačním vyprávění slavného francouzského (a u nás velmi oblíbeného) autora sledujeme, jak tesař Alí ibn Hišám po smrti svých nejbližších prochází od setkání k setkání, a aniž by o tom věděl, postupuje až k nejvyššímu stupni hierarchie, která se zdá spojovat šíitský tradiční imámismus a rytířstvo vznešené lásky. Hledání Milované se postupně více a více spojuje s hledáním skrytého Imáma a pak s hledáním Boha během obratu ducha, který vede Alího od pesimismu k nostalgii a od nostalgie k vizím stále více se blížícím vášnivé extázi. Knihu doprovázejí mezzotinty Jana Híska.

V dobách dávno minulých, kolem roku 1580, žil v Budyšíně člověk, který se musel zabývat mnohem více smrtí nežli životem... Tak začíná tento proslulý román neméně proslulého autora "Hadí písně", román o cestě a zasvěcení na pozadí tajemného středověkého světa víry a mystiky.