Po Teorii práva (2015) vychází v reprintu také druhá nejvýznamnější práce prof. Františka Weyra – Československé právo ústavní z roku 1937. Vysokoškolská učebnice ústavního práva vyšla necelý rok před podepsáním mnichovské dohody, která ukončila dvacetiletou existenci první Československé republiky a také vývoj československého ústavního práva, jehož ohniskem byla Ústavní listina z roku 1920. Duchovní otec této Ústavní listiny František Weyr tak ve své učebnici završil jednu etapu svého vědeckého bádání na poli ústavního práva.Učebnice tvoří jeden celek s Teorií práva, protože František Weyr v ní ústavní právo vyložil důsledně z pozice tzv. ryzí nauky právní, jedné z nejvýznamnějších právních teorií 20. století, která dala vzniknout tzv. brněnské škole normativní teorie.Kniha vychází s obsáhlou předmluvou prof. JUDr. Jana Filipa, CSc., profesora Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a soudce Ústavního soudu.Reprint je doplněn Weyrovým článkem Ústavní vývoj československý v roce 1938, který Weyr uveřejnil v roce 1946 v Časopisu pro právní a státní vědu a který uvedl jako „zamýšlený doplněk“ předválečné učebnice.

Jako další z řady klasických právnických děl vychází Teorie práva od prof. Františka Weyra z roku 1936. Osobnost a dílo Františka Weyra jsou neodmyslitelně spjaty s meziválečným Brnem. František Weyr se významně zasloužil o založení Masarykovy univerzity v Brně a v jejím rámci zejména o založení a rozvoj právnické fakulty, na níž přednášel ústavní právo a teorii práva a jejímž prvním děkanem se stal. Význam jeho osobnosti a díla však Brno dalece překročil. Nejenže se zásadně podílel na sepsání první československé ústavy, ale především svými myšlenkami založil tzv. brněnskou školu právní teorie a soustředil kolem sebe řadu žáků a pokračovatelů. Brněnská škola právní teorie ve své době silně rezonovala s tzv. ryzí naukou právní vídeňského profesora Hanse Kelsena, s nímž Weyra pojilo také osobní přátelství. Dílo Teorie práva z roku 1936 je syntézou Weyrových teoretických úvah o právu a plynule tak navazuje na předchozí svazek řady Klasických právnických děl nejen přízní, ale i oborovou spojitostí s dílem Hanse Kelsena.