Svět blízké budoucnosti trpí změnami klimatu, válkami a nekonečnými uprchlickými vlnami. Za vysokou zdí, která chrání starý kontinent od nebezpečného světa tam venku, se ale žije šťastně a pohodlně. Lidé v propojených urbánních zónách vědí, čeho se vyvarovat, vědí, jak žít zdravě, jak zacházet se svými emocemi. Jejich život řídí a chrání dokonale propracovaný Systém. Čtrnáctiletý Jony se v něm pohybuje jako doma. Jednoho dne je ale vybrán pro tajnou armádní misi. Má zaběhnout nový program na ochranu země. V každém systému se ale čas od času objeví nějaká trhlina... František Tichý začal román psát těsně před vypuknutím covidové pandemie. Otázky související se závislostí nových generací na digitálním světě, které si pokládal, náhle dostávaly nové, nečekané rozměry. Co znamená dokonalá kontrola a stálé připojení? Kde jsou hranice zodpovědnosti i svobody státu a jednotlivce? A kde je skutečné nebezpečí: v těch, kteří námi manipulují, nebo v nás samotných? Kniha završuje volnou trilogii pro dospívající čtenáře autora Františka Tichého s ilustracemi Stanislava Setinského: vyprávění z minulosti (Transport za věčnost), přítomnosti (Labyrint nedokončených setkání) a aktuální sci-fi příběh.

Série: Minulost, Přítomnost, Budoucnost

Marek – věčný průšvihář z choceradského děcáku, který od života už nic nečeká. Filip – kluk z gymplu a jeho tajemství (které tak trochu tají i sám před sebou). Starý deník (psaný před posledním transportem) nalezený na terezínské půdě… a chvíle, ve které se celý život obrátí naruby. Dobrodružný příběh ze současného i protektorátního Terezína se nevyhýbá vážným tématům a klade otázky, na něž není snadné najít odpověď. Tak jako pro tři dospívající kluky není snadné najít sama sebe.

František Tichý je výjimečný český pedagog. Gymnázium Přírodní škola, které založil po listopadu 1989 (ale na jehož konceptu pracoval od svých studií), se stalo na několik desítek let nejen pedagogickým domovem již několika generací studentů, ale i laboratoří unikátního pedagogického systému. Systému, jehož základy navazují na myšlenkový odkaz Makarenka, Korczaka a dona Bosca a které v 21. století přinášejí naději na to, že škola nemusí být nenáviděným místem a nutným zlem, ale společenstvím žáků a učitelů. Společenstvím, které má jasnou vizi a cíle, které jsou společně přijímány žáky i jejich pedagogy, komunitou, která žije spolu, nikoliv proti sobě a kde učení je přirozenou součástí života, nikoliv otravnou povinností. Že to není možné? Že vám to přijde jako sci-fi? Pak neváhejte a prolistujte tuto knihu. Obsahuje nejen teoretická východiska a pedagogickou teorii a praktické zkušenosti z realizace v rámci projektu Gymnázia Přírodní škola, ale i mnoho napínavých i úsměvných historek z několika desítek let práce s dětmi a mládeží.

Série: Minulost, Přítomnost, Budoucnost

Jendova otce právě zatklo gestapo a dvanáctiletý kluk nemůže tušit, co přijde dál: vyloučení jeho židovských přátel ze studia na gymnáziu, žluté hvězdy na kabátech, transport do Terezína… Kniha Františka Tichého je inspirovaná skutečnými událostmi a příběhy chlapců, kteří žili v Praze i v Terezíně, nezříká se dobrodružství a fantazie, ale zároveň je tak pravdivá, až z ní mrazí...

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Marek – věčný průšvihář z choceradského děcáku, který od života už nic nečeká. Filip – kluk z gymplu a jeho tajemství (které tak trochu tají i sám před sebou). Starý deník (psaný před posledním transportem) nalezený na terezínské půdě… a chvíle, ve které se celý život obrátí naruby. Dobrodružný příběh ze současného i protektorátního Terezína se nevyhýbá vážným tématům a klade otázky, na něž není snadné najít odpověď. Tak jako pro tři dospívající kluky není snadné najít sama sebe.

Jendova otce právě zatklo gestapo a dvanáctiletý kluk nemůže tušit, co přijde dál: vyloučení jeho židovských přátel ze studia na gymnáziu, žluté hvězdy na kabátech, transport do Terezína… Kniha Františka Tichého je inspirovaná skutečnými událostmi a příběhy chlapců, kteří žili v Praze i v Terezíně, nezříká se dobrodružství a fantazie, ale zároveň je tak pravdivá, až z ní mrazí...