Podnětem ke vzniku této knihy, která dalece přesahuje obvyklé pojetí katalogu, byla výstava v Liberci v roce 2024 kurátorovaná Luďkem Lukuvkou. Z iniciačního setkání vznikla nakonec odvážná přehlídka malby, kresby a osobité animace, namísto plánované typografie. František Štorm (*1966) patří k předním světovým typografům-tvůrcům písma. Paralelně s jeho dlouholetým působením na poli užité grafiky vznikala vždy volná tvorba, zejména linoryty a kresby, ale v posledních letech také malby větších formátů. Kniha Libero zachycuje Štormovo tvůrčí vzepětí posledních let, ve kterém přirozené koexistují grafický design, knižní ilustrace a zakázky s volnou tvorbou. V té se stále více prosazují olejomalby a akvarely inspirované třeba jihočeskými rybníky nebo zážitky z cest. Šíři Štormova uměleckého záběru zachycuje Libero i ve výtvarném zpracování hudebních aktivit, díky nimž zasahuje velký okruh svých fanoušku. Čtenář se tak muže těšit z divotvorných, někdy až groteskně psychedelických děl v sousedství nápadité grafiky a typografie, jejíž tvarosloví je určujícím gestem autora.

Autorův ášrám je ulice, vagon indického rychlíku, upatlaná jídelna, kam chodí rikšové a studenti. Nepopsatelné kouzlo mizerie lze nakreslit: vtisknout do hrotu tužky a rozmazat prstem. Příběhy prostých lidí, ale i dramata, která se odehrávají v mysli poutníka, jenž se marně snaží pochopit smysl toho pestrého hemžení. Exkurze do nejvyšší duchovní úrovně během kličkování mezi výkaly. Život středověkých kmenových vesničanů, společnost bojující s plasty a betonem. Láska a zbožnost farmářů v odloučených údolích pod čajovými plantážemi, skromnost bosonohého sběrače kokosového nektaru, mizející plážová idyla i rozhovory s brahmány v horách. Svérázný obraz hodně vzdálený od idealizovaných cestopisů. Polovinu čtvercové knihy, jež navazuje na titul Stavitelé, tvoří opět ilustrace.

Povinnost vést stavební deník vyplývá ze zákona. Je-li veden výtvarníkem, není divu, že smíchá technická data s vlastní fantazií. Iracionální představy mají větší naléhavost než suchý pracovní výkaz. Polovinu knihy tvoří 36 kreseb tesařskou, zednickou a truhlářskou tužkou, formát je čtvercový o straně 20 cm: geometricky univerzální dlaždicová kukátka otevírají čtenáři poněkud patafyzický pohled na průběh stavby v Jižních Čechách. Autorská knížka Františka Štorma Stavitelé je volnou kompilací všedních zápisků a vnitřních pocitů zažívaných během rekonstrukce starého domu, jehož hlavní část se právě proměňuje v ateliér. Anticipace tvůrčího prostoru vyvolává řadu barvitých představ zachycených v cyklu ilustrací. Na pozadí banálního chalupaření se odehrávají existenciální dramata umocněná návštěvami podivných tvorů na staveništi. Autor ztotožňuje své tělo s domem a vyhlíží ukončení stavby jako zahojení jizev po bagrech, kladivech i pilách. Umělec přinucený okolnostmi k manuální práci je na konci martyria odměněn novou inspirací, která přijde z nečekaného směru - od stavitelů.

Sbírka básní Houby z Yuggothu (Fungi from Yuggoth) je výjimečná kniha. Je to jediná známá Lovecraftova sbírka poezie. Jde o věnec sonetů, šestatřicet tematicky i dějově provázaných textů, stylově mezi Petrarkou a Shakespearem, napsaných z valné většiny v devíti dnech na přelomu let 1929 a 1930. Dnes funguje jednak jako metatext, tedy jako poezie odvozená motivicky i v konkrétních obrazech od jiných, předcházejících Lovecraftových prozaických textů, jednak jako prototext, který motivy i obrazy nabízí pro další využití. A přímé i volnější odkazy nemíří jen za H. P. Lovecraftem, ale i za jeho druhy v hororové zbrani, jimiž byli lord Dunsany nebo Robert W. Chambers. Sbírka vznikla v době, kdy se Lovecraftův specifický fikční svět rozvíjel, probarvoval, konkretizoval - ovšem nebyl ještě zdaleka hotový. Jednotlivá čísla sbírky jsou výpravná, dějová, navazují na sebe, gradují, takže ve finále navozuje kniha dojem spíše povídky než básnické práce ve formátu znělky. Houby mají k Lovecraftově próze blíž, než by se mohlo navenek zdát. Kniha vychází dvojjazyčně, každou báseň doprovází ilustrace Františka Štorma.