Náměstí hrdinů je sbírka sedmi povídek balkanisty Františka Šístka, známého také jako básník Viktor Žižkov. Autor provede čtenáře nejen labyrintem vzpomínek, jakýmsi zábavným lusthauzem své mysli, ale - jako zkušený globetrotter - též místy, kam může zavítat každý, byť každý si z toho odnese něco jiného: od náměstí Hrdinů přes Tatry po Laos. Šístkova pozorování jsou výstižná, historky hravé a uzávěry - inu, s některými lidmi se i přes vzdálenost, v čase, nebo v místě, cítíme býti na stejně vlně. Totéž přeji čtenáři - je to vážně česká radost toho světoběžníka z Mostu, Jižáku a Žižkova číst.

Černá Hora odjakživa ležela na rozhraní říší, civilizací a náboženských okruhů, po staletí se v tomto prostoru stýkali a potýkali pravoslavní, muslimové i katolíci. Černohorská státnost sahá do dob dukljanského království, které si v 11. století vybojovalo nezávislost na Byzanci. Černá Hora odolala osmanské expanzi déle než jiné balkánské státy, zachovala si pod Turky značnou autonomii a jako první se také dokázala z osmanského područí osvobodit. Moderní Černá Hora vznikala od konce 17. století přerodem volného svazu bojovných pasteveckých kmenů pod vedením pravoslavných biskupů z dynastie Petrovi?ů Njegošů v opravdový stát. V 19. století se stala světským knížectvím a po první světové válce součástí jugoslávského státu pod vládou srbské dynastie. Po italské okupaci v roce 1941 vypuklo v Černé Hoře nejmasovější protifašistické povstání v celé Evropě, v poválečném období se pak země stala nejmenší republikou Titovy Jugoslávie.

Popis není dostupný