Severozápadní jatka jsou o zločinu v různých podobách. Tak je charakterizován první díl knihy, který vyšel v roce 2009 - a totéž platí o druhém dílu Severozápadní jatka II z roku 2016. V prvním dílu se čtenář dozvěděl o vraždách, násilí, podvodech cikánské lobby a rozrůstání ghett na severu Čech od začátku devadesátých let do roku 2009. V dílu druhém se dočte o tom, co v těchto "oborech" přibylo nebo se změnilo v období let 2009-2016. Mnohé popisované případy jsou unikátní, informace vždy ověřené. Kniha se dotýká i souvislostí nelegální islámské migrace a poukazuje na její znepokojivou podobnost s děním v cikánských ghettech na severu Čech. Zvláště se zaměřením na současné problémy Mostecka, kde se bohužel prokazuje, jak naše tzv. humanistická, čili hloupými politiky vedená společnost, není schopna regulovat ani vnitřní migraci a teror tzv. "nepřizpůsobivých občanů".

Autor se kdysi v jednom rozhovoru prořekl, že některé své pohledy na historii nikdy nemůže zveřejnit, protože by z toho byl skandál. Něco z toho však přesto sdělil právě v této knize, když na jejím začátku uvádí svůj náhled na fenomén kolektivní odpovědnosti a kolektivní viny, na norimberský proces a na "fotbalový syndrom" v politice. Některé jeho názory jsou šokující, ale zdá se, že i opodstatněné. Mimo jiné se v knize se zabývá tím, že podobně jako předtím mnozí místní Němci toužili po legitimaci NSDAP, po roce 1945 toužili po legitimaci KSČ.

Série: Ústecká vojnová trilogie

Třetí a poslední díl trilogie o dějinných událostech v Sudetech navazuje na předchozí knihy Ústecká štvanice a Ústecký mír. Popisuje vyvrcholení druhé světové války ve středu Evropy. Neboť válka zde skončila až v roce 1948. V květnu 1945 uhasly pouze klasické armádní operace. Následovala invaze Revolučních (čili "Rabovacích") gard do pohraničí, vyčišťovací operace vůči nacistickým funkcionářům, jejich soustředění v internačních táborech a na obecní úrovni konfiskace německého majetku a jeho předání do správy českému obyvatelstvu, což vedlo k velkým ztrátám původně německého majetku tzv. "zašantročením". Zároveň probíhaly dvě vlny vystěhování Němců z Československa do rozbombardované německé říše: v pozdním létě 1945 neoficiálně a v roce 1946 oficiálně v rámci Postupimské dohody. Souběžně s tím probíhala v Československu vnitrostátní válka mezi politickými stranami a tiché vytěsňování židů z jejich poválečných majetkových nároků. Zároveň vůči nim sílila nedůvěra - zvláště pokud to byli Rusíni. V knize Ústecké vítězství je toto vše popisováno v rozmezí let 1946-1948 v rámci malého příhraničního ústeckého okresu. Kniha končí skutečným vítězstvím. Protože v únoru 1948 začala poslední etapa války - převrat. Komunisté z rozhodovacích struktur odstranili tzv. sympatizanty západu. Konečně byla prosovětským režimem obsazena na československé straně také západoněmecká a rakouská hranice. Teprve v tom okamžiku bylo dokončeno obsazení střední Evropy sovětskou armádou v oblasti Československa. Přestože sovětská armáda v Československu v roce 1948 aktivně nepůsobila, měla zde Gottwaldovy pomocníky. Jenže nakonec i ti Stalina zklamali svou polovičatou nedokonalostí, jak je to popsáno právě v této knize... Také o ní platí, že většina historických informací z této pohnuté doby zde byla publikována poprvé. V obrazové příloze je vůbec poprvé zveřejněn kompletní jmenný seznam členů Osadní milice v ústeckém okrese. Vážení čtenáři, v této knize autor poprvé přináší informace o údajném nacistickém podzemním úložišti v Úteckém okrese. Protože v samotném závěru prací na rukopisu zjistil některé nové skutečnosti na toto téma, dohodl se s nakladatelem na posunutí termínu vydání na březen 2015, aby i tato nová fakta mohl do textu knihy začlenit.

Faktografická kniha dosud neznámých faktů o ústeckých lágrech pro Němce z let 1945-1947 je v jistém smyslu obrazem táborů tohoto typu kdekoliv v tehdejším Československu. Ústecké lágry zaplňují další bílé místo v naší poválečné historii - téměř 90 % informací se dostává z archivů mezi čtenáře poprvé po sedmdesáti letech od konce války. Atmosféru dění v tehdejších táborech vystihuje i jedna z úvodních vět kapitoly o strážných, hlídajících internované Němce: "V poválečných internačních táborech byly dvě skupiny potenciálně nebezpečných lidí: internovaní Němci a jejich strážní."

V románu Ústecký mír popisuje autor tzv. poválečnou stabilizaci od poloviny srpna do konce roku 1945. Válečný zásobovací systém, válečně přísný pohled na pracovní a občanské povinnosti, šmelina jako za války - to vše fungovalo i v úředně vyhlášeném míru. Ten přecházel do duší lidí a kolektivního vědomí úřadů jen velmi pomalu. A mnohdy i podivnými oklikami. Román se snaží ukázat, že zkrátka mír není ničím jiným, než pokračováním války jinými prostředky. Autentická fotografická dokumentace.

Série: Ústecká vojnová trilogie

Kniha vypráví příběhy několika set lidí, kteří žili a umírali od května do července 1945. V čase, kdy válka pomalu přecházela v něco, čemu říkáme mír. Kniha je o naději, ale také o pocitech a prožitcích připomínajících štvanici, kterou někteří zažívali od roku 1938, jiní od května 1945. Jedinou skutečně románovou postavou obdařenou fiktivním jménem a příjmením je osoba poručíka pěchoty Josefa Nováka z vojenského obranného zpravodajství, který nás provází událostmi doby. Pokud se v knize objeví jakékoliv jiné jméno a příjmení, není to jméno románového hrdiny. Jde o člověka, který skutečně v té době žil v Ústí, Ústím projížděl nebo zde byl zavražděn, zemřel v nemocnici, nebo byl zatčen a o něco později i odsunut do Německa. Lidé žili a umírali v Ústí tak, jak je zde napsáno.

Třetí a poslední díl trilogie o dějinných událostech v Sudetech navazuje na předchozí knihy Ústecká štvanice a Ústecký mír. Popisuje vyvrcholení druhé světové války ve středu Evropy. Neboť válka zde skončila až v roce 1948. V květnu 1945 uhasly pouze klasické armádní operace. Následovala invaze Revolučních (čili "Rabovacích") gard do pohraničí, vyčišťovací operace vůči nacistickým funkcionářům, jejich soustředění v internačních táborech a na obecní úrovni konfiskace německého majetku a jeho předání do správy českému obyvatelstvu, což vedlo k velkým ztrátám původně německého majetku tzv. "zašantročením". Zároveň probíhaly dvě vlny vystěhování Němců z Československa do rozbombardované německé říše: v pozdním létě 1945 neoficiálně a v roce 1946 oficiálně v rámci Postupimské dohody. Souběžně s tím probíhala v Československu vnitrostátní válka mezi politickými stranami a tiché vytěsňování židů z jejich poválečných majetkových nároků. Zároveň vůči nim sílila nedůvěra - zvláště pokud to byli Rusíni. V knize Ústecké vítězství je toto vše popisováno v rozmezí let 1946-1948 v rámci malého příhraničního ústeckého okresu. Kniha končí skutečným vítězstvím. Protože v únoru 1948 začala poslední etapa války - převrat. Komunisté z rozhodovacích struktur odstranili tzv. sympatizanty západu. Konečně byla prosovětským režimem obsazena na československé straně také západoněmecká a rakouská hranice. Teprve v tom okamžiku bylo dokončeno obsazení střední Evropy sovětskou armádou v oblasti Československa. Přestože sovětská armáda v Československu v roce 1948 aktivně nepůsobila, měla zde Gottwaldovy pomocníky. Jenže nakonec i ti Stalina zklamali svou polovičatou nedokonalostí, jak je to popsáno právě v této knize... Také o ní platí, že většina historických informací z této pohnuté doby zde byla publikována poprvé. V obrazové příloze je vůbec poprvé zveřejněn kompletní jmenný seznam členů Osadní milice v ústeckém okrese. Vážení čtenáři, v této knize autor poprvé přináší informace o údajném nacistickém podzemním úložišti v Úteckém okrese. Protože v samotném závěru prací na rukopisu zjistil některé nové skutečnosti na toto téma, dohodl se s nakladatelem na posunutí termínu vydání na březen 2015, aby i tato nová fakta mohl do textu knihy začlenit.

Kniha vypráví příběhy několika set lidí, kteří žili a umírali od května do července 1945. V čase, kdy válka pomalu přecházela v něco, čemu říkáme mír. Kniha je o naději, ale také o pocitech a prožitcích připomínajících štvanici, kterou někteří zažívali od roku 1938, jiní od května 1945. Jedinou skutečně románovou postavou obdařenou fiktivním jménem a příjmením je osoba poručíka pěchoty Josefa Nováka z vojenského obranného zpravodajství, který nás provází událostmi doby. Pokud se v knize objeví jakékoliv jiné jméno a příjmení, není to jméno románového hrdiny. Jde o člověka, který skutečně v té době žil v Ústí, Ústím projížděl nebo zde byl zavražděn, zemřel v nemocnici, nebo byl zatčen a o něco později i odsunut do Německa. Lidé žili a umírali v Ústí tak, jak je zde napsáno.