Ucelený a podrobný životopis kněze Jana Buly, jedné z nevinných obětí případu Babice. V červenci 1951 se ve škole v Babicích na Třebíčsku ozvaly výstřely. Zemřeli tři funkcionáři Místního národního výboru. I když byli pachatelé dopadeni už druhý den, využil komunistický režim událost jako záminku pro likvidaci jiných, pro něj nepohodlných osob. Začala tak jedna z největších represivních akcí v dějinách Československa, jejímž cílem bylo urychlit kolektivizaci zemědělství a potlačit vliv katolické církve. Zastrašování, propagandistické vymývání mozků, boj proti vlastnímu národu. František Kolouch napsal příběh Jana Buly s mimořádnou pečlivostí, přesností i citem – jako varování před opakováním podobných scénářů i jako povzbuzení, že tváří v tvář zlu a neodvratné smrti si lze zachovat důstojnost a živou víru.

V červenci 1951 zazněly ve škole v Babicích na Třebíčsku výstřely. Zemřeli tři funkcionáři Místního národního výboru. Třebaže již druhý den byli pachatelé dopadeni, využil komunistický režim událost jako záminku k likvidaci nepohodlných osob v kraji. Režim rozpoutal jednu z největších represivních akcí v dějinách Československa s cílem urychlit kolektivizaci a vznik zemědělských družstev, což se mu do té doby na Třebíčsku a jižní Moravě nedařilo. Komunistická strana vyhlásila boj vlastnímu národu. Popravy, deportace celých rodin a konfiskace majetku zastrašily celý kraj. Publikace Průvodce Babický případ odhaluje v kontextu tehdejší doby pozadí, samotný průběh případu i jeho následky pro místní obyvatelstvo. Představuje důležité osobnosti a místa spjatá s touto kauzou.

Popis není dostupný

Kniha je průvodcem internací českých biskupů římskokatolické církve v Československu v letech 1949-1968. Komunistický režim se marně snažil biskupy i celou církev podřídit a přistoupil k represím. Stěžejní část publikace se věnuje pražskému arcibiskupovi Josefu Beranovi, českobudějovickému biskupovi Josefu Hlouchovi a brněnskému biskupovi Karlu Skoupému, kteří byli odvezeni ze svých diecézí a následně převáženi a vězněni na různých utajovaných místech. Veřejnost vůbec netušila, kde jsou. Zatímco pražský arcibiskup byl nakonec po vyjednávání s Vatikánem vyhoštěn, biskupové Josef Hlouch a Karel Skoupý trpěli v internaci až do roku 1968. Tato publikace tak odhaluje další zločiny komunismu a dokládá je bohatou fotodokumentací.

"Čeho se bát, když jsi spravedlivy?" 29. dubna 1960 se v mírovské věznici uzavírá neuvěřitelný životní příběh statečného a odvážného kněze Bohuslava Buriana. Muže, který několikrát unikl smrti, celý život vzdoroval nenávisti a ukazoval všem cestu ke svobodě i k Bohu. Chtěl se stát misionářem, ale doba mu nepřála. Prošel několika koncentračními tábory. V Osvětimi se jen těsně vyhnul plynové komoře, v kamenolomu v Golleschau unikl o vlásek zastřelení a utekl z pochodu smrti. Po nástupu komunistů v r. 1948 se postavil proti omezování svobody a na Zelném trhu v Brně přečetl zakázaný pastyřský list. Byl vězněn a po propuštění emigroval. Pomáhal uprchlíkům v Innsbrucku a sám převáděl pronásledované přes hranice. Po zatčení v ruské zóně v Rakousku byl vydán do Československa, krutě mučen a odsouzen na 20 let. Zažil jáchymovské peklo, po útěku z leopoldovské pevnosti byl ztýrán a následkem naprostého vyčerpání zemřel. I přes své utrpení vždy zářil vtipem a s neuvěřitelnou energií se věnoval lidem na okraji společnosti.

Kniha se zabývá internací biskupů římskokatolické církve Josefa Hloucha a Karla Skoupého v době komunistického režimu v Československu, v letech 1949-1968. Představuje snahy poúnorové komunistické vlády o přeměnu římskokatolické církve na národní církev, podřízenou státu, a neúspěšná vyjednávání zástupců vlády s biskupy. Stěžejní část knihy se zabývá internací biskupů na příkladu českobudějovického biskupa Josefa Hloucha a brněnského biskupa Karla Skoupého. Oba biskupové byli nejdříve zadržováni ve svých rezidencích a později odvezeni mimo diecézi a řadu let internováni v utajovaných objektech pod dohledem Státní bezpečnosti. Hlavními zdroji jsou archivní materiály a svědectví pamětníků. Na jejich základě popisuje běžný život biskupů v internaci a její organizaci. Výsledek je systematické a faktografické zpracování internace biskupů, jednoho z mnoha zločinů komunistického režimu v rámci pronásledování římskokatolické církve v Československu.

Zhasl nedokouřenou cigaretu a pohledem se ještě rozloučil se svými obrázky. Jeden z dozorců si od něj převzal napsané dopisy. Pak byl odveden do dvorku v rohu zadní budovy věznice… Soudce mu přečetl rozsudek státního soudu, rozhodnutí Nejvyššího soudu a přípis prokuratury o zamítnutí milosti. P. Jan Bula ho nevnímal. Byl vyrovnaný a připravený zemřít… (ukázka) V červenci 1951 zazněly ve škole v Babicích výstřely. Zemřeli tři funkcionáři MNV. Třebaže již druhý den byli pachatelé dopadeni, využil komunistický režim událost jako záminku pro likvidaci dalších "nepohodlných" osob. Rozpoutal tak jednu z největších represivních akcí v dějinách Československa. V kontextu atmosféry padesátých let nám autor představuje životní příběh mladého kněze Jana Buly, jednoho z nevinně popravených v kauze Babice.

Předložená monografie je věnována velké biskupské osobnosti – Josefu Hlouchovi. Autor podrobně nahlédl již do Hlouchova dětství a vylíčil zde detailně rodinné poměry, z nichž vyšel, jeho studia, nejprve na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a pak na teologické fakultě v Olomouci i etapu kněžské činnosti. Podařilo se mu zároveň velice dobře zachytit a zdůraznit ty duchovní postoje a aspekty Hlouchovy činnosti, které se projevují i v pozdějších obdobích, a z nichž vychází ve své kněžské a biskupské službě. Josef Hlouch totiž bezesporu patří ke generaci kněží, jež se stala hybnými silami snah o hlubokou duchovní obnovu, reagující na poválečnou společenskou i duchovní krizi. Hlavní část životních osudů je spojena s obdobím po roce 1945, kdy je jmenován českobudějovickým biskupem, a to v době, kdy sílí zápas o další podobu společnosti i státu. Je logické, že velmi obsáhle tematizoval František Kolouch biskupovy osudy během komunistického režimu, kde se mu podařila vystihnout i vnitřní pnutí, které v církvi existovala po etablování totalitní vlády v roce 1948. Zmiňuje těžkou situaci biskupa poté, co zesiluje represivní tlak, který ústí do biskupovy internace. Velmi detailně zmiňuje jak podmínky jeho domácí izolace, tak i všechna zastavení jeho internace mimo diecézi od roku 1952. Ve srovnání s těmito pasážemi je však období 60. let pojednáno poněkud stručněji a v podstatě bez odkazů na archivní materiály. O to více se soustředil na zachycení atmosféry doby Pražského jara, návratu do biskupského úřadu a také vliv normalizace.