Popis není dostupný

Prof. MUDr. Josef Říman, DrSc., člen řady zahraničních vědeckých akademií a společností, působil v Československé akademii věd od samých jejích počátků (1951); opustil ji v roce 2006 už jako Akademii věd České republiky. Prošel všemi úrovněmi od aspiranta přes vědeckého pracovníka či ředitele ústavu až k funkcím vědeckého tajemníka, místopředsedy a v letech 1986-89 předsedy ČSAV. V roce 1976 založil a patnáct let vedl Ústav molekulární genetiky ČSAV, hrál rozhodující roli v zavádění buněčného a genového inženýrství a moderních biotechnologií v tehdejším Československu. Patří mezi průkopníky v biochemii retrovirů. Jeho poznatky nabízejí nový pohled na výklad zpětného přepisu genetické informace. Obsah: Kořeny / Než jsem se narodil * Dětství na Těšínsku * Do maturity * Konec války * K VĚDĚ / Na medicíně * Poválečné ztráty a nálezy * Vědeckým aspirantem * Léta s leukemií * Poprvé na Západě * U první "české" Nobelovy ceny * Ceny, pocty, emoce * Vedoucím vědeckým pracovníkem * Zlaté časy laboratorní * Od Ameriky k Americe * Pod hvězdami s pruhy * Po roce 1968 * Součástí vědeckého světa * VĚDOU / K novému ústavu * ÚMG v letech 1976-1991 * Organizace a hodnocení vědy v ČSAV a vědecká výchova * Vědecký sekretář * Místopředseda ČSAV * Obsah, forma a smysl vědy * V čele Akademie věd * Hostem i hostitelem * Listopad * Tajemství 7S DNA * J. E. Purkyně, věda, akademie, stát * Finis sine fine * Fotografická příloha * Seznam zkratek * Jmenný rejstřík

Věda je nepřehlédnutelnou součástí moderního života. Součástí významnou a mocnou, ale i tajemnou a uzavřenou, s vlastním životem pochopitelným jen omezenému okruhu badatelů. Jak a čím tito "dobyvatelé neznáma" žijí? Čeho si cení, co je těší, co pálí - dokonce tolik, aby jim to stálo za komentování? Na to se snaží odpovědět tato kniha. Způsob výběru, třídění a řazení výroků slavných i neznámých učenců a literátů spolu s občasnými poznámkami a odkazy autora nabízejí jedinečnou procházku světem přírodních věd - světem vnějším, zřejmým (pokusy, objevy, publikace, využití, sláva, peníze…) i světem vnitřním, skrytým (fantazie, etika, krása, Bůh, ale i předsudky, pavěda nebo smutek z poznání…) - ostatně stačí nahlédnout do obsahu na začátku knihy. Cílem ovšem není předkládané citáty nabízet jako dogma; spíš by měly čtenáře inspirovat k zamyšlení a rozvíjení vlastních úvah. Myslitelská činnost se skládá ze dvou částí: 1. být schopen chápat cizí myšlenky a nevyhýbat se jim 2. mít svoje myšlenky (česká filosofka Albína Dratvová)

Motivy povídek Bohové nepřicházejí z hvězd, Hokus a Škola hrou jsou klasická témata žánru sci-fi, jako jsou stroj času, roboti nebo návštěva mimozemské civilizace. Hlavním hrdinou první povídky je mladý archeolog, který se shodou náhod ocitá u dvou neuvěřitelných událostí. Se svým profesorem odkryje v pražském podzemí záhadné pravěké sídliště s kostrou současného člověka a po čase je v podchodu na Václavském náměstí svědkem situace, kdy se tu náhle objeví dva pralidé. Jak spolu obě události souvisí? V druhé povídce se roboti po celosvětové vzpouře, kdy využijí lidského sklonu k lenosti, chopí nadvlády nad lidmi. Ale podaří se jim ji udržet? V třetím příběhu se vášnivý vědec snaží přijít na kloub dvěma záhadám. Jedna se nakonec vysvětlí docela prozaicky, ale druhá, související s návštěvou neznámé civilizace, je už těžším oříškem...

České zdravotnictví je nemocné. Více než opravdové léčení lidí dnes vidíme finanční a politické zájmy, které náš medicínsko-zdravotnický svět dokonale ovládly. A někdy to vypadá, že zdraví občana je na řadě až poté, co se nasytí peněženky mocných farmaceutických firem a podnikatelských skupin. Vzniká zajímavý paradox. Zatímco dříve člověk pečoval o svoje zdraví a kolem toho organizoval veškeré své aktivity, nyní se občan musí hlavně přizpůsobit zájmům zdravotnických lobbistů. Zajímá vás, kdo na vašem zdraví vydělává a jak k tomu přijdete vy? Kniha z pera předních odborníků se na tuto otázku pokouší odpovědět. Její poutavý obsah se týká každého, kdo někdy překročil práh zdravotnického zařízení.

Většinu textu této knihy tvoří dialog, tedy forma, kterou si oblíbili staří učenci (Platón, Sokrates, Galileo a další). Jde o upřímný, někdy až neúprosný slovní ping-pong dvou vzdělanců, z nichž jeden se stylizuje spíše do role nerudného pesimisty, druhý, o generaci starší, pak zůstává sám sebou, tedy laskavým optimistou. „Pan profesor se v mých očích hodně blíží ideálu člověka chytrého, moudrého i hodného zároveň. Díky této vzácné konjunkci osobních vlastností disponuje humanismem nadobyčej zažitým, rozvinutým hlubokými životními zkušenostmi - a to nejen těmi dobrými. Povídat si s ním pro mě bylo nesmírně poučné i povzbuzující,“ říká o Ctiradu Johnovi jeho „zpovědník“ František Houdek. Nu, a tito dva lidští antipodi se baví - o učení, vědě, medicíně, kariéře, ale i o lásce, cti, odpovědnosti nebo stáří a smrti, a samozřejmě také o společnosti. Své názory dokládají množstvím příkladů ze života i z literatury.