Kniha obsahuje historicky první úplný překlad Villonova Malého i Velkého testamentu včetně balad, písní, rondeaux a epitafů. Villonův život si čtenář musí složit z hrstky útržkovitých, ale mimořádně výmluvných faktů. Narodil se v roce 1431 nebo 1432 a vystudoval fakultu svobodných umění pařížské univerzity. Nebyl asi tak úplně špatný student: dotáhl to až na mistra (1452) a jeho verše svědčí o sice nijak mimořádné, ale dosti široké vzdělanecké kultuře. V roce 1455 zabil v hádce kněze Philippa de Chermoye a od té chvíle nabral jeho život nový směr. Rok nato byl sice omilostněn a mohl se vrátit do Paříže, ale ještě téhož roku se podílel na krádeži 500 zlatých pistolí v Navarrské koleji a musel znovu uprchnout. Léto 1461 strávil ve vězení v Meungu z příkazu orleánského biskupa; byl propuštěn, když městem projížděl nový král Ludvík XI. Po návratu do Paříže se znovu zapletl do rvaček a krádeží a v roce 1462 byl zatčen a odsouzen k oběšení. Poté co byl rozsudek změněn na desetileté vyhnanství, opustil Villon Paříž a jeho stopa se definitivně ztrácí.
