Stendhalovo motto o románu jako zrcadle, které neseme podél cesty, lze vztáhnout k literatuře a kultuře obecně. Skýtají nejen potěšení, ale mohou být zdrojem poznání a sebepoznání, a to tím spíše v případě, díváme-li se do zrcadla druhého nebo pokud nám ono zrcadlo druhý nastavuje. Identitární vhled nabízí jiný rozměr v pojímání literárních a kulturních procesů. Na rozdíl od kultur evropských, jejichž kořeny si v představách promítáme do neproniknutelných hloubek minulosti, se Kanada utváří v dosahu lidské paměti moderní doby. My — oni — já — to jsou záchytné body kolektivní a individuální identity. Modernizační procesy devatenáctého století a utváření národních států jim daly podobu národní, postavily konstituování kolektivního my proti cizí jinakosti — těm druhým — a zároveň vyhrotily rozpor mezi kolektivním my a individuálním já. Napětí mezi těmito identitárními složkami i problematika náležitosti jsou vepsány do literárních děl a kulturních artefaktů. způsobem lze tuto zemi považovat za kulturní laboratoř, v níž lze sledovat procesy, které českou, středoevropskou a evropskou kulturu možná teprve čekají.
