Zápisník, katalog obrazů a kniha sloupků v jednom. Kniha obsahuje padesát dva prázdných stránek a padesát dva reprodukcí obrazů, jejichž autorkou je Eva Turnová. Každá stránka je obohacena citací a QR kódem, který vás dovede na web autorky, kde najdete popisy jednotlivých obrazů, delší texty, videa nebo audia.

Jedenáctá kniha sloupků bývalé baskytaristky kapely the Plastic people of the Universe, spisovatelky, překladatelky a malířky Evy Turnové. Sloupky, které najdete v jedenáctém dílu byly v uplynulých dvou letech vysílány na frekvenci Český rozhlas Plus a publikovány v Deníku.cz. Turnové háje jsou hutné minipovídky, jemné hořkohumorné glosy současnosti, texty nabité ironií, ve kterých nejde ani tak o vyjádření konkrétního názoru, jako spíš o hravé zachycení absurdity různých situací a zážitků z každodenního života.

Kniha povídek Evy Turnové volně navazuje na deset knih sloupků, které vyšly pod názvem Turnový háj. Kniha je částečně autobiografická, témata, která se v knize objevují jsou zážitky spojené s působením v kapele, ponor do partnerských vztahů, výlety do širších stavů vědomí, nebo boj s každodenními titěrnostmi. Je obohacená ilustracemi autorky, která ji opět vydává pod vlastní značkou Eturnity.

Série: Turnový háj

Desátá kniha sloupků bývalé baskytaristky kapely the Plastic people of the Universe. Sloupky Evy Turnové byly v uplynulých deseti letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt, Reflex, Reportér a Deník. Mají také podobu glos a jsou týdně vysílány na rozhlasové stanici ČRo Plus a příležitostně na stanici Dvojka v pořadu Pokračování za chvilku. V roce 2018 byly sloupky zdramatizovány v divadle Husa na provázku. Jde o hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, které hravě zachycují absurditu různých situací a zážitků. Příběhy jsou často o tom, že hranice mezi tím, kdy člověk nachází smysl svého každodenního pobytu a kdy propadá zoufalství, je hodně křehká. Témata jsou jednak provařená - láska, vztahy, strach, odpuštění, utrpení; jednak souvisí s prostředím, ve kterém se autorka pohybuje - hraní s kapelou, ale třeba i proces psaní, hraní si se slovy i úplné fabulace. Knihy těchto fejetonů, obohacené vlastními ilustracemi autorky už desátým rokem vycházejí pod značkou Eturnity

Popis není dostupný

Série: Turnový háj

Osmá kniha sloupků bývalé baskytaristky kapely the Plastic People of the Universe. Sloupky Evy Turnové byly v uplynulých osmi letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt, Reflex a Reportér. Nyní vznikají další v podobě glos, a jsou vysílány na frekvenci Český rozhlas Plus. Jde o hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, které hravě zachycují absurditu různých situací a zážitků. Příběhy jsou často o tom, že hranice mezi tím, kdy člověk nachází smysl svého každodenního pobytu a kdy propadá zoufalství, je hodně křehká.

Série: Turnový háj

Sedmá kniha sloupků Evy Turnové s názvem "Turnový háj 7". Sloupky byly pravidelně publikovány v časopise Instinkt. a Reflex. BAMBULINÁRE SI, FIFINÁRE NO Chystám se s kamarádkou na Sicílii. Chceme ostrov projet na vlastní pěst půjčeným fiátkem, prozkoumat města podél pobřeží a zjistit, jak funguje agroturismus. Italsky umím sice jen "kvanto kosta kvesta rivista", což znamená "kolik stojí tento časopis", ale to vůbec nevadí. Právě naopak. Těším se, že se na týden vymaním ze zajetého kolečka slovních pojmů a jejich významů, nechám myšlenky volně plynout a budu jen improvizovat. Někdy mi připadá, jako kdyby řeč nebo jazyk byly pro nás základ, že i naše představy, které by měly být plné fantazií, jsou zbytečně uvězněné ve slovech, se kterými bychom si mohli alespoň víc hrát. Před odletem ještě absolvuju přestřelku s operátorem: "Dobrý den, zítra letím na Sicílii a chtěla bych se ujistit, že mám roaming." "Sicílie… to máme Řecko," odpovídá operátor. "Ne, to máme Itálii." "Itálie není v Evropské unii, takže to bude problém." "Itálie je v Unii." "Aha, takže to nebude problém. Užijte si to a nezapomeňte navštívit Athény…" Druhý den přilétáme do Palerma, zkouknem legendární kapli Cappella Palatina s arabsko-normanskými mozaikami a jedeme se najíst. Stavíme v pizzerii s názvem Aperto, objednávám těstoviny s haldou parmazánu a domácí víno. Místo "prošuto" mi z pusy vylítne "prostituto", Italové jsou ale chápaví, takže přinesou správně vepřovou šunku a od té chvíle jsme jejich "belisime siňore". Nudle sice mírně plavou v oleji, ale stačí prostě říct "olio bruto", číšník hned pochopí, jídlo vymění a jako pozornost přináší grappu. Začnu si rozjařeně broukat "kózi píkolá", obsluha se přidává, opakuju název restaurace Aperto a zvedám palec. Později zjistíme, že "aperto" znamená otevřeno. Mírně zgrapované vyrážíme na pláž, nebaví nás opalovat se v plavkách, tak si je svlékáme a leháme si stranou od turistů. V cuku letu jsou u nás dva policisté na motorkách. "Questa non e una spiaggia per i nudisti," řekne přísně jeden z nich. "Špágy pro nudisty? Non, grácie, massívo manžáre in Aperto," zavtipkuju. "Spiaggio je pláž, jdou nás zatknout, neprovokuj," prosí Renata. Mlčíme. My komplet nahé, oni po bradu v kůži. "Kvanto kosta kvesta motočikleta?" chci odlehčit situaci a odvést pozornost od tématu, ale na karabiniéra moje vyšisovaná blond patka nezabírá. "Umíš anglicky, francouzsky, čínsky, můžeš to dát nějak dohromady? Řekni, jestli můžem bejt aspoň nahoře bez." "Kózi píkolá?" snažím se navodit atmosféru z restaurace, ale hoši nehnou brvou. "Řekni prostě jenom vršek jo, spodek ne," ztrácí nervy Renata. Moje představivost se rozjíždí na plné obrátky: "Bambulináre SI," řeknu a ukážu na svou hruď. "Fifináre NO," zakryju si spodní část těla šátkem s buddhou. "Bambulináre si, fifináre no," mumlají mládenci zmateně a odjíždějí. Zbytek výletu už proběhl bez lingvistických potíží. Řecko je prostě boží.

Série: Turnový háj

Kniha obsahuje sloupky, jež vycházely v týdeníku Instinkt v roce 2012. Podobnost s postavami v textech a na obrazech je schválně. „Když rocker překročí hranice své profese a napíše knížku, výsledek je někdy poťouchlý, často legrační a téměř vždy nekonvenční, čehož první důkaz podal John Lennon v textech do češtiny překládaných jako Písání. Žánrově nepříliš vzdálený je Turnový háj Evy Turnové. Knížku tvoří podobně jako v Lennonově případě miniatury, v nichž se protínají ostré, někdy až zákeřné metafory s kaleidoskopickými vzpomínkami, výsledný efekt je překvapivě osvěžující. Eva Turnová vystudovala filozofickou fakultu, překládala, skládala filmovou hudbu a ve filmech hrála, vede paralelní hudební projekt Eturnity.” –Petr Dorůžka

Série: Turnový háj

Šesté pokračování knihy sloupků Evy Turnové, baskytaristky kapely the Plastic people of the Universe, nazvané Turnový háj 6. Sloupky byly v uplynulých pěti letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt a Reflex. Jde o hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, texty nabité nejen ironií, ale hlavně sebeironií, sdělující často v pár větách více než patero novin od A do Zet. Nasadneme s Evou v Prahe do taxíka a okamžite sa začnú diať veci. Hovorím si, tak táto žena to buď režíruje alebo geniálne priťahuje. A to je nič. O pár týždňov čítam sloupek a zisťujem: vie elegantne preplávať pomedzi detaily udalosti, tesne sa o ne obtrieť ako frotér, jemne dofabulovať a potom Prásk! Trepne ti pointu medzi oči ako keby celý život nič iné nerobila, len trepala pointy medzi oči. A ona ešte aj hrá na basu. Ja ju proste žeriem! Shina, Longital & Slnko records

Série: Turnový háj

Pátá kniha sloupků Evy Turnové s názvem "Turnový háj 5". Sloupky byly pravidelně publikovány v roce 2016 v časopise Instinkt. Tyto krátké minipříběhy jsou o tom, že hranice mezi tím, kdy člověk nachází smysl svého každodenního pobytu a kdy propadá zoufalství, je hodně křehká. Témata jsou jednak provařená – láska, vztahy, strach, odpuštění, utrpení, jednak souvisí s prostředím, ve kterém se autorka pohybuje - prostředí undergroundu; v některých je popsán proces psaní, hraní si se slovy, a mnohdy se autorka pouští i do úplných fabulací.

Série: Turnový háj

Čtvrtá kniha sloupků ilustrovaná vlastními obrazy. Tyto krátké hořkohumorné glosy každodenního života vycházely v časopisech Instinkt a Reflex pod názvem Turnový háj. „Eva Turnová. Poprvé jsem jí potkal v hospodě Na Neklance, seznámil nás myslím Fáfa, Píťa nebo někdo z undergroundu. Pak hrála se skupinou The Plastic People Of The Universe a teď je tady s knížkou. Prej čtvrtou - to je starej trik, dobře to vypadá a všichni se hned vrhnou do antikvariátů na lov předchozích neexistujících dílů. Budiž, Evo, říkám já, všechno nejlepší s knížkou, když myslíš, že tě tohle písání uživí… I když - na druhou stranu (je vůbec nějaká strana první?) - nic z toho nemusí nutně dávat nějaký smysl - jestli to vypadá legračně, pak to stačí.“ – Michal Nejtek, skladatel a humorista

Hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, texty nabité nejen ironií, ale hlavně sebeironií, sdělující často v pár větách více než patero novin od A do Zet. Karel Steigerwald "Ženy rády píšou rozsáhlé romány o lásce, v nichž se láska topí v kaši slov, slov, slov... a slova v moři nudných dějů, jimiž se ženy domnívají vyjadřovati celý svět. Rády takové romány také čtou. Ale píší tak i muži. Turnová postupuje jinak: sbírá maličké plíšky života, na něž pár slovy napíše celé romány, velké zprávy o pitvornosti života. K čemu jiní potřebují stovky stran, k tomu Turnová potřebuje strany půl. Čtu ty půlstrany s rozkoší nad inteligencí autorčina cynismu, nad nímž víc lidského už není. Udělat z malé věci velkou je umění prvního řádu. Od dob Vaculíka v šedesátých letech je Turnová druha osoba, kdo tohle se sloupkem umí." Martin Machovec - Babylon "Sloupky Evy Turnové jsou vlastně jakési minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, texty nabité nejen ironií, ale hlavně sebeironií, texty nesmírně hutné. Svět Evy Turnové je svět náš, je to ovšem svět nahlížený jejíma očima, očima ženy žijící dnes v Česku, je to tedy také její vlastní universum. Právě tam, kde současné české autorky dokáží být sebeironické, sarkastické, tam, kde jejich psaní si uchovává svoji ženskost, aniž by se omezovalo na pár ohraných emocionálních témat, přispívají k české literatuře dílem velmi výrazným. A to Eva Turnová zvládá skvěle." Petr Slabý - UNI "Psaní Evy Turnové je pohlazení, které nezavání sebestředností, ale spíše předává poselství současného uvažování podobně smýšlejících jedinců v současné katastrofické době. Její fenomenální eseje přináší také sice útlá ale ve svém vyznění plnotučná publikace Turnový háj, jenž je kolekcí fejetonů, které byly publikovány v časopisech Instinkt a Reflex. Vlastně tu žánr není možno jednoznačně určit, takže by se asi nejvíc hodil výraz reflexe. Tahle kniha je setkáním virtuální reality s absolutním konkrétnem i snovými vizemi a nostalgickými vzpomínkami. Dadaistický průnik myšlenek spojený s každodenním chodem života."

Série: Turnový háj

Autorčiny jakési minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, texty nabité nejen ironií, ale hlavně sebeironií, jsou texty nesmírně hutné. Svět Evy Turnové je svět náš, je to ovšem svět nahlížený jejíma očima, očima ženy žijící dnes v Česku, je to tedy také její vlastní universum. Nejen pro mě je mnohé ze současné české ženské prózy v mnohém inspirativnější než psaní mužů. Totiž právě tam, kde současné české autorky dokáží být sebeironické, sarkastické, tam, kde jejich psaní si uchovává svoji ženskost, aniž by se omezovalo na pár ohraných emocionálních témat, přispívají k české literatuře dílem velmi výrazným. A to Eva Turnová zvládá skvěle.

Série: Turnový háj

Ženy rády píšou rozsáhlé romány o lásce, v nichž se láska topí v kaši slov, slov, slov... a slova v moři nudných dějů, jimiž se ženy domnívají vyjadřovati celý svět. Rády takové romány také čtou. Ale píší tak i muži. Turnová postupuje jinak: sbírá maličké plíšky života, na něž pár slovy napíše celé romány, velké zprávy o pitvornosti života. K čemu jiní potřebují stovky stran, k tomu Turnová potřebuje strany půl. Čtu ty půlstrany s rozkoší nad inteligencí autorčina cynismu, nad nímž víc lidského už není. Udělat z malé věci velkou je umění prvního řádu. Od dob Vaculíka v šedesátých letech je Turnová druhá osoba, kdo tohle se sloupkem umí. Karel Steigerwald, dramatik, scénárista, novinář

Popis není dostupný

Desátá kniha sloupků bývalé baskytaristky kapely the Plastic people of the Universe. Sloupky Evy Turnové byly v uplynulých deseti letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt, Reflex, Reportér a Deník. Mají také podobu glos a jsou týdně vysílány na rozhlasové stanici ČRo Plus a příležitostně na stanici Dvojka v pořadu Pokračování za chvilku. V roce 2018 byly sloupky zdramatizovány v divadle Husa na provázku. Jde o hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, které hravě zachycují absurditu různých situací a zážitků. Příběhy jsou často o tom, že hranice mezi tím, kdy člověk nachází smysl svého každodenního pobytu a kdy propadá zoufalství, je hodně křehká. Témata jsou jednak provařená - láska, vztahy, strach, odpuštění, utrpení; jednak souvisí s prostředím, ve kterém se autorka pohybuje - hraní s kapelou, ale třeba i proces psaní, hraní si se slovy i úplné fabulace. Knihy těchto fejetonů, obohacené vlastními ilustracemi autorky už desátým rokem vycházejí pod značkou Eturnity

Osmá kniha sloupků bývalé baskytaristky kapely the Plastic People of the Universe. Sloupky Evy Turnové byly v uplynulých osmi letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt, Reflex a Reportér. Nyní vznikají další v podobě glos, a jsou vysílány na frekvenci Český rozhlas Plus. Jde o hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, které hravě zachycují absurditu různých situací a zážitků. Příběhy jsou často o tom, že hranice mezi tím, kdy člověk nachází smysl svého každodenního pobytu a kdy propadá zoufalství, je hodně křehká.

Sedmá kniha sloupků Evy Turnové s názvem "Turnový háj 7". Sloupky byly pravidelně publikovány v časopise Instinkt. a Reflex. BAMBULINÁRE SI, FIFINÁRE NO Chystám se s kamarádkou na Sicílii. Chceme ostrov projet na vlastní pěst půjčeným fiátkem, prozkoumat města podél pobřeží a zjistit, jak funguje agroturismus. Italsky umím sice jen "kvanto kosta kvesta rivista", což znamená "kolik stojí tento časopis", ale to vůbec nevadí. Právě naopak. Těším se, že se na týden vymaním ze zajetého kolečka slovních pojmů a jejich významů, nechám myšlenky volně plynout a budu jen improvizovat. Někdy mi připadá, jako kdyby řeč nebo jazyk byly pro nás základ, že i naše představy, které by měly být plné fantazií, jsou zbytečně uvězněné ve slovech, se kterými bychom si mohli alespoň víc hrát. Před odletem ještě absolvuju přestřelku s operátorem: "Dobrý den, zítra letím na Sicílii a chtěla bych se ujistit, že mám roaming." "Sicílie… to máme Řecko," odpovídá operátor. "Ne, to máme Itálii." "Itálie není v Evropské unii, takže to bude problém." "Itálie je v Unii." "Aha, takže to nebude problém. Užijte si to a nezapomeňte navštívit Athény…" Druhý den přilétáme do Palerma, zkouknem legendární kapli Cappella Palatina s arabsko-normanskými mozaikami a jedeme se najíst. Stavíme v pizzerii s názvem Aperto, objednávám těstoviny s haldou parmazánu a domácí víno. Místo "prošuto" mi z pusy vylítne "prostituto", Italové jsou ale chápaví, takže přinesou správně vepřovou šunku a od té chvíle jsme jejich "belisime siňore". Nudle sice mírně plavou v oleji, ale stačí prostě říct "olio bruto", číšník hned pochopí, jídlo vymění a jako pozornost přináší grappu. Začnu si rozjařeně broukat "kózi píkolá", obsluha se přidává, opakuju název restaurace Aperto a zvedám palec. Později zjistíme, že "aperto" znamená otevřeno. Mírně zgrapované vyrážíme na pláž, nebaví nás opalovat se v plavkách, tak si je svlékáme a leháme si stranou od turistů. V cuku letu jsou u nás dva policisté na motorkách. "Questa non e una spiaggia per i nudisti," řekne přísně jeden z nich. "Špágy pro nudisty? Non, grácie, massívo manžáre in Aperto," zavtipkuju. "Spiaggio je pláž, jdou nás zatknout, neprovokuj," prosí Renata. Mlčíme. My komplet nahé, oni po bradu v kůži. "Kvanto kosta kvesta motočikleta?" chci odlehčit situaci a odvést pozornost od tématu, ale na karabiniéra moje vyšisovaná blond patka nezabírá. "Umíš anglicky, francouzsky, čínsky, můžeš to dát nějak dohromady? Řekni, jestli můžem bejt aspoň nahoře bez." "Kózi píkolá?" snažím se navodit atmosféru z restaurace, ale hoši nehnou brvou. "Řekni prostě jenom vršek jo, spodek ne," ztrácí nervy Renata. Moje představivost se rozjíždí na plné obrátky: "Bambulináre SI," řeknu a ukážu na svou hruď. "Fifináre NO," zakryju si spodní část těla šátkem s buddhou. "Bambulináre si, fifináre no," mumlají mládenci zmateně a odjíždějí. Zbytek výletu už proběhl bez lingvistických potíží. Řecko je prostě boží.

Kniha obsahuje sloupky, jež vycházely v týdeníku Instinkt v roce 2012. Podobnost s postavami v textech a na obrazech je schválně. „Když rocker překročí hranice své profese a napíše knížku, výsledek je někdy poťouchlý, často legrační a téměř vždy nekonvenční, čehož první důkaz podal John Lennon v textech do češtiny překládaných jako Písání. Žánrově nepříliš vzdálený je Turnový háj Evy Turnové. Knížku tvoří podobně jako v Lennonově případě miniatury, v nichž se protínají ostré, někdy až zákeřné metafory s kaleidoskopickými vzpomínkami, výsledný efekt je překvapivě osvěžující. Eva Turnová vystudovala filozofickou fakultu, překládala, skládala filmovou hudbu a ve filmech hrála, vede paralelní hudební projekt Eturnity.” –Petr Dorůžka

Šesté pokračování knihy sloupků Evy Turnové, baskytaristky kapely the Plastic people of the Universe, nazvané Turnový háj 6. Sloupky byly v uplynulých pěti letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt a Reflex. Jde o hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, texty nabité nejen ironií, ale hlavně sebeironií, sdělující často v pár větách více než patero novin od A do Zet. Nasadneme s Evou v Prahe do taxíka a okamžite sa začnú diať veci. Hovorím si, tak táto žena to buď režíruje alebo geniálne priťahuje. A to je nič. O pár týždňov čítam sloupek a zisťujem: vie elegantne preplávať pomedzi detaily udalosti, tesne sa o ne obtrieť ako frotér, jemne dofabulovať a potom Prásk! Trepne ti pointu medzi oči ako keby celý život nič iné nerobila, len trepala pointy medzi oči. A ona ešte aj hrá na basu. Ja ju proste žeriem! Shina, Longital & Slnko records

Pátá kniha sloupků Evy Turnové s názvem "Turnový háj 5". Sloupky byly pravidelně publikovány v roce 2016 v časopise Instinkt. Tyto krátké minipříběhy jsou o tom, že hranice mezi tím, kdy člověk nachází smysl svého každodenního pobytu a kdy propadá zoufalství, je hodně křehká. Témata jsou jednak provařená – láska, vztahy, strach, odpuštění, utrpení, jednak souvisí s prostředím, ve kterém se autorka pohybuje - prostředí undergroundu; v některých je popsán proces psaní, hraní si se slovy, a mnohdy se autorka pouští i do úplných fabulací.

Čtvrtá kniha sloupků ilustrovaná vlastními obrazy. Tyto krátké hořkohumorné glosy každodenního života vycházely v časopisech Instinkt a Reflex pod názvem Turnový háj. „Eva Turnová. Poprvé jsem jí potkal v hospodě Na Neklance, seznámil nás myslím Fáfa, Píťa nebo někdo z undergroundu. Pak hrála se skupinou The Plastic People Of The Universe a teď je tady s knížkou. Prej čtvrtou - to je starej trik, dobře to vypadá a všichni se hned vrhnou do antikvariátů na lov předchozích neexistujících dílů. Budiž, Evo, říkám já, všechno nejlepší s knížkou, když myslíš, že tě tohle písání uživí… I když - na druhou stranu (je vůbec nějaká strana první?) - nic z toho nemusí nutně dávat nějaký smysl - jestli to vypadá legračně, pak to stačí.“ – Michal Nejtek, skladatel a humorista

Autorčiny jakési minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, texty nabité nejen ironií, ale hlavně sebeironií, jsou texty nesmírně hutné. Svět Evy Turnové je svět náš, je to ovšem svět nahlížený jejíma očima, očima ženy žijící dnes v Česku, je to tedy také její vlastní universum. Nejen pro mě je mnohé ze současné české ženské prózy v mnohém inspirativnější než psaní mužů. Totiž právě tam, kde současné české autorky dokáží být sebeironické, sarkastické, tam, kde jejich psaní si uchovává svoji ženskost, aniž by se omezovalo na pár ohraných emocionálních témat, přispívají k české literatuře dílem velmi výrazným. A to Eva Turnová zvládá skvěle.

Ženy rády píšou rozsáhlé romány o lásce, v nichž se láska topí v kaši slov, slov, slov... a slova v moři nudných dějů, jimiž se ženy domnívají vyjadřovati celý svět. Rády takové romány také čtou. Ale píší tak i muži. Turnová postupuje jinak: sbírá maličké plíšky života, na něž pár slovy napíše celé romány, velké zprávy o pitvornosti života. K čemu jiní potřebují stovky stran, k tomu Turnová potřebuje strany půl. Čtu ty půlstrany s rozkoší nad inteligencí autorčina cynismu, nad nímž víc lidského už není. Udělat z malé věci velkou je umění prvního řádu. Od dob Vaculíka v šedesátých letech je Turnová druhá osoba, kdo tohle se sloupkem umí. Karel Steigerwald, dramatik, scénárista, novinář