Dva autoři naprosto odlišných „rodných listů“ – věku, životní zkušenosti, celoživotní politické a světonázorové orientace – se sešli na stránkách této knihy psané formou dopisů, postupně rozkrývajících jednotlivé vrstvy paměti obou aktérů. Je to z principu dramatická konfrontace: Na jedné straně zkušená literátka (nar. 1930) z elitní pražské rodiny (matka spisovatelka B. Sílová), která byla aktivní účastnicí politického a intelektuálního dění 50. a 60. let minulého století, posléze se ocitla v disentu a po roce 1989 zpátky v „týmu vítězů“. Proti ní o půldruhé generace mladší (1962) novinář, původem z malého města, bez jakýchkoli vazeb na dobové elity, v 80. letech nenápadný hráč na půdorysu samizdatových aktivit a zároveň nepřehlédnutelný novinář nastupující generace. Po roce 1989 většinu času v docela jiném názorovém táboře, než jeho „dopisová“ partnerka. A přece podivuhodnou konvergencí a skrze překvapivé vyprávěcí dobrodružství dospívají ke společným hodnotovým vzorcům. Co je totiž důležité, a zejména pro intelektuála z časů „konce dějin“? Především otevřenost, pravdivost, lidská poctivost, odpovědnost za svá slova a hlavně za své činy. Vnímavost pro argumenty druhých, schopnost zpochybnit zdánlivě nedotknutelná dogmata, umění uznat pravdu, i když je mi nepohodlná. Dopisový duel Evy Kantůrkové a Petra Žantovského je osobitým obrazem pestrosti života ve 20. století a krátce po něm. Zrcadlem nastaveným nejen mezi autory navzájem, ale i mezi nimi a čtenářem, a hlavně plynoucímu času – jemu navzdory.

Kniha Evy Kantůrkové nelze rozhodně zařadit mezi prvoplánové prózy, které dnes tak často nacházíme na knihkupeckých pultech. Dva souběžně vyprávěné retrospektivní příběhy s některými autobiografickými prvky propojuje ve třetím plánu reálný dialog mezi hlavními protagonisty, který dotváří hlavní námět románu: hledání příčin a důsledků jinakosti v podobě etnické i obecně lidské. Autorka čtenářům nabízí nevšední příležitost nahlédnout do svého myšlenkového světa, osobních názorů i do dříve tak často úzkostlivě skrývané citlivé duše. Neopominutelná, a pro tvorbu Evy Kantůrkové zcela samozřejmá, je i jazyková virtuozita a stylistická vytříbenost celého díla.

Nové a doplněné vydání úspešné knihy české spisovatelky, disidentky a signatářky Charty 77 Evy Kantůrkovej Přítelkyně z domu smutku. Autorka popisuje životní osudy žen, které potkala v ruzyňské věznici, když byla neprávem uvězněna. Známý je i televizní seriál natočený podle této předlohy. Kniha obsahuje oproti předchozím vydáním kromě ediční poznámky autorky i předmluvu Václava Havla z roku 1987, ktorá nikdy u nás knižně nevyšla. Titul vychází při příležitosti 50. výročí Pražského jara.

Popis není dostupný

Zkušená spisovatelka spojila ve třech částech tři typy prozaických textů. První část má charakter rozpravy, druhá část je úvahová (obrací se k historickému mýtu Mistra Jana Husa) a v třetí, baladické části, vytváří z Husova textu Dcerka moderní baladickou prózu. Je zřejmé, že mnohá témata v autorce zrála celá desetiletí a teprve nyní našla svůj odpovídající výraz.

Další obsáhlá próza Evy Kantůrkové je autorčinou knihou zásadní a sumarizující. Spojuje v sobě podnětné úvahy o české literatuře, kultuře, politice, dějinách a národním charakteru, působivé osobní vzpomínky na vlastní bohatý život, úvahy o literární tvorbě a vlastním díle i jedinečné portréty mnoha významných osobností českého veřejného života (mj. Václava Černého, Ivana Dubského, Jiřího Gruši, Václava Havla, Karla Kosíka, Karla Pecky, Jaroslava Šabaty, Milana Šimečky, Ludvíka Vaculíka, Josefa Zvěřiny a dalších). Kniha ve strhujícím vyprávění klade znepokojivé otázky, nikdy nezjednodušuje, ale snaží se vše předestřít ve vší složitosti - tak, jak je vlastní opravdové literatuře. Autorka se dotýká mnoha palčivých míst české minulosti i současnosti a vede čtenáře k jejich promýšlení. Po dlouhé době tak česká literatura v této knize získává mimořádně čtivou prózu se závažným společenským rozměrem. Kniha je doplněna množstvím unikátních fotografií, jmenným rejstříkem a bibliografií autorčina díla.

Je obětí, nebo je viníkem? Je jeho trest zasloužený? Ublížil rodině, když trval na svých principech? Lze ďábla obelstít? Tyto a další otázky řeší Josef, hlavní hrdina politického románu Evy Kantůrkové, v dopisech určených dceři. V komentářích k nim se dozvídáme více o situacích, postavách a činech v nich zmiňovaných. A také o době od poloviny padesátých do konce osmdesátých let minulého století.

Láskyplný příběh. Celý se rozprostírá v otázkách a odpovědích dvou blízkých, navzájem provázaných osob. Otce a dcery. Samo povídání je příběhem. Příběh se v něm skrývá, a zároveň se z něj právě rodí. Je neslyšně strukturován autorčiným jemnocitem pro postupné poodhalování životních peripetií, vtipných okamžiků, krutých nebo dramatických okolností, nám neznámých osudů ve zdánlivě neuspořádané, ale vyhrocené formě, v rozhovoru. Příběhem se vine po celou dobu linie návratu, ohlédnutí, účtování, osvobozování, znovuobjevování, linie citu.

V románu Doteky se prozaička a scénáristka Eva Kantůrková dostává až na samý práh citlivosti, s níž lze zaznamenat proplétající se osudy dvou lidí - nevšední, avšak přesný románový tvar se zde snoubí s nesdělitelností a nepopsatelností jemných doteků sdíleného citu.

V dramatických scénkách z vlastního života konfrontují oba autoři hluboce otevřeně svůj vztah k dnešku i včerejšku.

Román Evy Kantůrkové je v mnoha ohledech literární provokací. Autorčino alter ego, spisovatel Nečas, zamýšlí napsat román o duchu dnešní doby. V jeho úvahách neotřelým způsobem defilují nejrůznější společenské a politické aféry 90. let a jejich aktéři. Ačkoliv v mnoha románových postavách vnímavý čtenář rozezná čelní politické představitele, Kantůrkové rozhodně nejde o lacinou kritiku nešvárů dnešní doby. Popisované události jsou pouze materiálem pro rozvíjení vlastního příběhu a obecnějších zamyšlení. Podobnou hru nabízí také deníková forma, kde se prolínají autentické záznamy spisovatelky Kantůrkové s příběhy spisovatele Nečase a také jeho vlastním psaním. Román Evy Kantůrkové, přes překvapivé rozuzlení samého příběhu, tak přináší především řadu otázek. Je nejen o hledání ducha doby, ale především o hledání autenticity, věrohodnosti v životě, politice i literatuře.

Popis není dostupný

Druhá esejistická kniha Evy Kantůrkové navazuje na knihu Valivý čas proměn (ČS 1995). Zatímco Valivý čas proměn obsahuje eseje, úvahy a příležitostné texty z doby disentu, tato kniha zahrnuje texty datované po roce 1990. Autorka se v oněch letech aktivně podílí na životě veřejném, kulturním i politickém a paralelně pokračuje v ryze soukromém uvažování o záležitostech nadčasových i o lidech, jejichž dílo pro ni je významné. Eva Kantůrková patří k těm nemnoha prozaikům, kteří dokáží nejen příběhy vyprávět, ale také o nich uvažovat a vnímat je jakou součást širších kulturních vazeb. Kniha je tak současně svědectvím o proměnách naší společnosti v posledních letech a přináší rovněž úvahy nad nejdůležitějšími kulturními tématy. Eseje vycházejí u příležitosti autorčina životního jubilea.

Závěrečný svazek románové trilogie přední české spisovatelky.

Svým osvědčeným způsobem propojuje autorka autentické osobní záznamy a esejistické úvahy, a současně popisuje vznik nového románového díla, jehož hlavním hrdinou je postava Nečas. Tento reflexivní text o románu se navíc prolíná se stále ještě nestráveným zážitkem manželovy nedávné smrti, jak jej autorka popsala ve svém deníkovém souboru Nejsi. Čtenář se tak společně s autorkou noří do spisovatelské tvůrčí dílny a prožívá jedinečným způsobem vznik literárního díla před jeho realizací.

Kniha "Nejsi" spadá do žánru Romány. Autorem je Kantůrková Eva. Obsahuje 220 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Hynek" z roku 1999. Přejeme příjemné čtení.

Kniha "Po potopě" s podtitulem Román spadá do žánru Romány. Autorem je Kantůrková Eva. Obsahuje 272 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Hynek" z roku 1999. Přejeme příjemné čtení.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Autorka odvedla úctyhodnou práci nad historickým materiálem i nemalé myšlenkové úsilí. Její kniha dává živý, ucelený i detailní obraz Husova života a doby. Filosoficky kultivovaným způsobem jsou zde postižena témata, jež představovala dynamizující jádro dobových sporů, zejména střet realismu s nominalismem, jenž tvořil pozadí názorových bojů 13. a 14. století. Dobře jsou vyloženy hlavní body učení Husova inspirátora Johna Wicleffa i samotná podstata Husovy nauky. Originálně a poutavě, třebaže do značné míry intuitivně, jsou vykresleny charaktery spoluhráčů i protihráčů v Husově příběhu, zejména postava arcibiskupa Zbyňka Hazmburka, krále Václava IV. a Husova někdejšího druha, posléze úhlavního nepřítele Štěpána Pálče. Jedná se o třetí vydání této knihy, která na rozdíl od ostatních vydání obsahuje v příloze autentickou diskusi, která po napsání knihy v roce 1988 proběhla mezi signatáři Charty 77 na téma "Je Hus ještě aktuální?" Této diskuse se zúčastnili M. Šimečka, M. Rejchrt, J. Zvěřina, Jan Šimsa a další.

Popis není dostupný