S knihou Násilí a civilita má český čtenář možnost poprvé se seznámit s myšlením Étienna Balibara, jednoho z nejvýznamnějších politických filosofů současnosti. Balibarovy texty obsažené v této publikaci lze charakterizovat jako originální pojednání o vztahu násilí a politiky ve filosofické tradici. Balibar se vrací ke kořenům politické filosofie v díle Hobbese a Hegela a zkoumá to, co označuje jako "konverzi násilí", tedy schopnost přeměnit násilí na pozitivní a produktivní dějinnou sílu. Tohoto východiska využívá k formulaci své vlastní "topiky násilí". V dialogu s Deleuzem, Foucaultem, Rancierem, Lacanem a dalšími pak autor rozvíjí šířeji koncipované úvahy o politických strategiích spojených s pojmem civilita. Násilí a civilita tak představuje v ucelené podobě vývoj Balibarova myšlení v posledních desetiletích a je zároveň důležitým příspěvkem k post-marxistické politické filosofii. České vydání knihy je významnou událostí i proto, že její autor výrazně přispěl a nadále přispívá k formování českého intelektuálního života. Balibar se od osmdesátých let podílí na činnosti pařížské Asociace Jana Husa a v současné době - po smrti Jacquesa Derridy - je jejím předsedou.

Étienne Balibar (1942), žák Louise Althussera, je jedním z nejvýznamnějších politických myslitelů dneška. Jeho kniha Spinoza a politika (1985) představuje přehledný úvod do filosofie Barucha Spinozy a za své východisko si bere problémy Spinozovy politiky. Balibar se postupně zabývá třemi velkými Spinozovými díly, Teologicko-politickým traktátem, Politickým traktátem a Etikou, a rozebírá řadu jejich klíčových motivů: Spinozovu obhajobu svobody myšlení a demokratického zřízení, jeho teorii státu a práva nebo jeho politickou antropologii. Spolu s tím zasazuje Spinozovy spisy do historického kontextu a zkoumá, jakým způsobem jimi Spinoza vstupoval do dobových politických sporů. Vůdčím tématem celé knihy je problém vztahu mezi filosofií a politikou. Balibar tedy nejen vykládá Spinozovo myšlení, ale uvažuje rovněž o politické úloze filosofa a na Spinozově příkladu prokazuje neoddělitelnost filosofických a politických otázek.

Popis není dostupný