Němečtí liberálové nacistům vydláždili cestu k moci - tak lze ve zkratce přetlumočit tezi, kterou v hojně diskutované knize Cena vyloučení obhajuje americký historik Eric Kurlander. Německé liberální strany postupně akceptovaly rasistický Weltanschauung, konkurenční koncepci liberálněuniversalistického Rechtsstaatu v průběhu let odsouvaly do pozadí a nakonec ji odložily docela. Kurlander si všímá i výjimek, přičemž některé jsou obzvláště pozoruhodné a pro pochopení celkového kontextu cenné, jeho závěr je však přesto jasný i neúprosný: hlavní liberální proud ovládla obsese rasistickým společenstvím, krví, půdou, ale i mnoha dalšími kategoriemi, kterými se později vyznačoval Hitlerův národní socialismus.

Fascinace nacistů okultismem je dnes už legendární, přesto se dnes nezřídka odbývá s tím, že se příliš přeceňuje nebo že šlo jen o Himmlerovu osobní posedlost. I když se to jeví jako absurdní, je neoddiskutovatelné, že víra v nadpřirozeno k nacistickému „projektu“ skutečně patřila. Režim využíval astrologii, paranormální jevy, paganismus, severskou mytologii, magii, představy o zázračných zbraních i o ztracené bájné říši Šambale k vytvoření, resp. přetvoření východisek a cílů německé politiky a společnosti, vědy a náboženství. Erik Kurlander ukazuje, že vztah třetí říše k nadpřirozenu nebyl zdaleka jednoznačný. Přestože nacisté na jedné straně opakovaně zakazovali a potírali lidový okultismus a projevy pověrečného myšlení, na druhé straně z nich ochotně čerpali, aby s jejich pomocí získali nad masami moc, použili je v propagandě a realizovali své sny o rasové „utopii“.

Kniha analyzuje klíčové otázky činnosti liberálních demokratů v Německu od roku 1933 do konce nacistického režimu. Na základě pečlivého studia pramenů autor zkoumá motivace, naděje a obavy německých liberálních demokratů, kteří byli nejlepším příkladem středostavovského progresivismu Výmarské republiky, a zjišťuje, proč jich tak málo vzdorovalo a tak mnoho uvítalo řadu programových prvků třetí říše. Ukazuje, že německý liberalismus nebyl jediným protivníkem a obětí nacionálního socialismu, ale v některých ohledech byl jeho ideologickým předchůdcem. To, že liberalismus mohl být obojím, má zásadní důsledky pro porozumění genezi autoritářských režimů kdekoli na světě. Dlouhotrvající neochota výmarských demokratů čelit režimu ukazuje, jak snadno může liberální demokracie podlehnout fašismu.

Popis není dostupný