"Narodila jsem se, protože se moji rodiče vrátili ze smrti" - touto větou, spojující nekompromisně vlastní život s holocaustem, by bylo možno parafrázovat jeden z ústředních motivů druhogeneračních židovských identit, o nichž tato kniha pojednává. Pro porozumění různým významovým vrstvám takové výpovědi a pro možnost uchopit fenomén formování současných druhogeneračních identit je však třeba znát celý životní příběh, jehož je citovaná věta součástí. Základní myšlenkou této knihy je tedy nacházení souvislostí, jež existují mezi formováním druhogeneračních židovských identit a způsoby narativního tvoření významů. Kniha začíná teoretickým vysvětlením klíčových pojmů a směřuje k představení výsledků narativního výzkumu: pojednává nejprve o narativní konstrukci identit obecně na základě přiblížení pojetí narativní identity Paula Ricoeura a poté se věnuje rozkladu/diversifikaci židovských identit v moderní době, a to sledováním sociálně-historických a diskursivních souvislostí, v nichž začala být židovská identita problematizována. V další části přichází autorka s interpretací životních příběhů židovské druhé generace po holocaustu z České republiky a Maďarska. Tři prezentované typy příběhů - příběh odmítání a smíření, příběh hledání a nalezení a příběh vrženosti - vyprávějí kromě jiného o tom, že holocaust není minulostí, nýbrž aktivním odkazem k současným sebepojetím a zkušenostem vypravěček a vypravěčů.

Sborník zahrnuje příspěvky ze stejnojmenné konference rozdělené do šesti tematických sekcí. Úvodní studie poskytuje přehled teoretických perspektiv vztahu náboženství a těla v diskurzu religionistiky a současně vytyčuje metodologický rámec dílčích témat. Členění příspěvků do tematických bloků – věnovaných sexualitě, pojetí mrtvých, živých a jiných neobvyklých těl v křesťanství, medicínské regulaci těla a tělesnosti, cestám k tělesné dokonalosti, genderovým perspektivám a technologii a metaforám těla – překonává pohled vázaný na jednotlivé kulturní a náboženské tradice a nabízí možnosti širokého srovnání napříč kulturami. Jednotlivé případové studie přinášejí poznatky o tom, jakým způsobem v současnosti i v minulosti ustanovují náboženské symbolické řády hranice fungování a života těl, a ukazují, že pozitivní či negativní fascinace tělem byla konstitutivním rysem většiny kultur. Řada příkladů z nejrůznějších náboženských tradic dokládá, že právě náboženství hrála neopominutelnou roli v procesu sociální konstrukce těla a sexuality, nabízejí množství různých technik k očistě, potlačení nebo modifikování těla pro dosažení bezvadného stavu, štěstí, čistoty nebo získání nadlidské moci, řeší napětí mezi tělem jako biologickým základem člověka a jeho kulturní identitou.