Ve čtení na každý den 2020 čtenář nalezne úvahy blízké osobnímu vyznání, meditující zamyšlení, klasické výklady textu, historické poznámky, pokusy o literární zpracování, aktualizace do současného světa, zvláště na ekologická a politická témata.

Texty z kurzu Spolku evangelických kazatelů z r. 2015. O utrpení, jeho důvodech i východiscích v pohledu Starého zákona, psychologie, paliativního lékaře. Doplněno o husovské téma pravdy a praktický přehled o konfirmaci. Obsahuje kázání Márie Meňkyové (Exodus 3) a přednášky Petra Slámy (Utrpení: Biblický, starozákonní pohled), Ondřeje Slámy (Několik poznámek k hledání "dobrého umírání"), Bohumily Baštecké (Smysl utrpení v životě z psychologického hlediska), Petra Galluse (Konfirmace včera, dnes - a zítra?), Věry Pokorné (Vývoj dětské sebereflexe a význam rozvoje řeči v předškolním věku), Martina Vaňáče (Katolíci o Husovi), Zbyňka Petráčka (Odpovědnost za pravdu v médiích).

Pokus obhlédnout teologickou cestu, současnost i budoucnost českobratrských evangelíků, potkat se s náboženským vlněním současného světa, nahlédnout úskalí tzv. restitucí a vystavit se výzvě sociální spravedlnosti. Obsahuje společné kázání P. Slámy a R. Mazura (O Božích pastýřích) a přednášky J. Štefana (Theologie ČCE), M. Rejchrta (Církev v ekumenické frontě), Z. Vojtíška (Andělé a démoni), M. Balabána (Henochovy cesty), J. Halamy (Církev jako partner společenského dialogu?), J. Raicha (Sociální spravedlnost), J. Čapka a J. Pechara (Měnící se role faráře).

Co se to děje, když čteme v bibli "stalo se slovo Hospodinovo"? Co znamená kázat - a poslouchat - slovo Boží v pohledu evangelické teologie i každotýdenní praxe? A co se to vlastně děje, když je vyřčeno slovo? A má vůbec slovo nějakou hodnotu?