Bondyho radostná utopie, resp. antiutopie, vzniknuvší v letech nejchmurnější normalizace a kdysi považovaná za "svaté písmo" českého undergroundu, je nejen oslavou "alternativního způsobu života" lidí žijících vědomě a záměrně na pokraji tzv. majoritní společnosti, nejen výsměchem dobovým konzumentským idejím policejního státu, ale i lehkou parodií science fiction, do níž jsou navíc organicky včleněna filosofická témata, která ve svých diskusích formují některé z postav. Jakkoli je toto dílo možno označit i za "dobrodružnou literaturu", evokující například scenérie "tajuplného ostrova", jeho celkové vyznění dosahuje až síly náboženské, evangelijní zvěsti o tom, že na tomto světě je navzdory všemu očekávání přece jen "možno žít". Za tento román, jejž poprvé vydali manželé Škvorečtí v torontském 68 Publishers, získal jeho autor Cenu Egona Hostovského; dílo již také vyšlo v překladech do cizích jazyků. V pořadí již páté knižní vydání této nejznámější prózy Egona Bondyho koriguje dosavadní vydání samizdatová i tištěná, neboť opakované chyby a překlepy (vyskytující se i v předchozím, čtvrtém vydání z r. 2012) jsou zde opraveny nejen podle autorova rukopisu, ale zejména podle nově objeveného původního autorského strojopisu z r. 1974. Ediční příprava Martin Machovec.

Nové, textově nejspolehlivější vydání. Básnické a okrajově též prozaické dílo Egona Bondyho z první poloviny padesátých let představuje jedno z logických vyústění a pokračování literatury druhé generace českých surrealistů. Je jedinečné i tím, že v situaci tvrdé stalinistické totality bylo naprosto svobodné, nepodléhalo žádnému cenzurnímu omezení a přinášelo reflexe doby svého vzniku, doby, v níž byla zcela vyloučena jeho oficiální publikace. Vybíráme šest původních básnických sbírek a dvě lyrickoepické skladby: Totální realismus, Trapná poezie, Pražský život, Dagmara aneb Nademocionalita, Für Bondy's unbekannte Geliebte aneb Nepřeberné bohatství, Velká kniha, Malá kniha a Zbytky eposu. Jim je ve svazku předřazena v celku doposud nepublikovaná próza s názvem 2000, hybridní textová koláž, v níž se mísí prvky esejistických úvah, odborných pojednání, reportáže, přestylizovaných deníkových záznamů, snově poetických obrazů a evokací, polemik a kategoricky, nekompromisně artikulovaných ideových a estetických postulátů. Svazek připravil znalec a dlouholetý editor Bondyho díla Martin Machovec.

Jedna z nejznámějších a vedle Invalidních sourozenců asi jedna z nejvíce ceněných Bondyho próz (samizdatově poprvé roku 1976) je vybudována na reáliích pravěké, neolitické společnosti, jíž však prorůstají prvky soudobého policejního "komunistického" státu. Na osudech stárnoucího "šamana", tedy jakéhosi duchovního vůdce tlupy, se odráží pervertovanost doby: kompromisnictví, zvůle mocných, manipulace lidmi, snaha přežít na úkor bližního: "ďáblův svět", v němž již není naděje na obrat k lepšímu, na východisko, na uchování morálních hodnot. Již I. M. Jirous kdysi poukázal na skutečnost, že ústřední postava je stylizovaným autorovým autoportrétem, v němž se sebeobžaloba mísí s apologií. Šaman je mj. jednou z mála Bondyho próz, doplněných též ad hoc psaným cyklem básní, tedy dílem, v němž je překračován rozpor mezi "didaktickou" epikou a "autokonfesní" lyrikou. - Druhé vydání dílo vychází v nezkrácené a necenzurované podobě, s ediční poznámkou Martina Machovce.

Prózy 677 (1977) a Afghánistán (1980) spojuje obdobná literární strategie: reflexe bezprostřední současnosti, doby, kdy tyto texty vznikly, se zde mísí s utopickými či distopickými vizemi fiktivní apokalyptické budoucnosti a s evokacemi časů civilizačního úpadku v minulosti. Oba tyto texty oplývají reáliemi společenství Charty 77 a kulturního podzemí v Československu konce sedmdesátých let, mezi nimiž lze rozeznat též řadu stylizovaných portrétů autorových tehdejších bližních (např. básníci I. M. Jirous, Fanda Pánek, kritik Jan Lopatka, farář Miroslav Mevald, psychiatr Stanislav Drvota) a najít zcela konkrétní zmínky o řadě dalších osobností a ovšem též identifikovat ústřední autobiografickou postavu "básníka" či uprchlíka "C.", která spojuje tyto prózy s Invalidními sourozenci (1974), v nichž se autor skrývá v postavě invalidního důchodce a filosofa "A.". 677 zde vychází ve druhém a Afghánistán, zasazený do září roku 1980 tedy doby těsně po vstupu sovětských vojsk do země, ve třetím knižním vydání.

Popis není dostupný

Třicet undergroundových pohádek od dnes již legendárních autorů, jako byli Egon Bondy, Ivan Martin Jirous aj. Najdete tu také pohádky od Jaroslava Hutky, Milana Balabána, Jiřího Gruntoráda, Františka Stárka a řady dalších autorů – co jméno, to v českém undergroundu pojem.

Rukopis, resp. autorské korektury této vůbec poslední Bondyho prózy (1997), byly po dvacet let považovány za ztracené či zničené, takže teprve poté, co byly v r. 2018 tyto textové podklady náhodně nalezeny a posléze uceleny, bylo možno uvažovat o vydání tohoto díla. Jde o jeden z řady Bondyho "filosofických životopisů", jimiž jsou evokovány životní osudy význačných starověkých či středověkých myslitelů a jejich názory jsou konfrontovány s dneškem a s autorovými vlastními filosofickými reflexemi. V této próze, již možno považovat v jistém smyslu za Bondyho "poslední slovo", za jeho myšlenkovou závěť, jde o příběh pololegendárního čínského filosofa Lao-c‘, zakladatele filosofické koncepce taoismu. V příběhu sledujeme odchod "Dlouhého ucha", jemuž je Lao-c‘ předobrazem, pryč od civilizace, nejprve do polobarbarských pohraničních končin a pak ještě dále až do horské divočiny, kde konečně nachází samotu, klid a smrt. Příběh je zpestřen mnoha staročínskými reáliemi, s nimiž byl autor dobře obeznámen, neboť právě poslední léta svého života se více než kdy předtím zabýval čínskou kulturou, filosofií a zejména taoismem. - Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.

Próza Severin (1995) patří vzhledem ke své mozaikovité kompozici ke čtenářsky nejnáročnějším Bondyho prozaických textům. Dílo je vystaveno na základě hagiografické, latinsky psané zprávy z pera mnicha Eugippa, Vita Sancti Severini, z počátku šestého století. Jde o biografický příběh z dob úpadku a zániku Římské říše, odehrávající se v provincii Noriku, tj. v dnešním rakouském Podunají. Do této víceméně historicky věrně vylíčené situace oplývající četnými historicky doložitelnými reáliemi pátého století jsou zamontovány jednak úryvky autorova překladu z autentického Eugippova textu, jednak fiktivní, resp. apokryfní dopisy sv. Severina jeho zemřelé životní družce. Jednu z kapitol tvoří ještě tři dějové digrese, z nichž dvě přibližují jiné dvě osobnosti rovněž z pátého století: sv. Sidonia Apollinaris z Auvergne a biskupa Hydatia ze španělské Galicie, třetí pak, jejímž rámcem je jakoby mystické zření sv. Sidonia, nás přivádí do světa počítačových hackerů přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Jde o druhé knižní vydání, které je výsledkem důkladné textové revize a je prosto mimořádně velkého kvanta chyb, jimiž bylo znehodnoceno první vydání z r. 1996.

Dvoudílná próza Bezejmenná (1986) je podobně jako Sklepní práce (1973) a Leden na vsi (1977) textovou koláží, v níž převažují pasáže deníkového záznamu, konkrétní osobní zpovědi, záznamy o životě přátel z undergroundu a disentu, polemiky, případně politické a filosofické úvahy. Na rozdíl od těchto knih je však Bezejmenná také dilogií skládající se ze dvou textů vskutku naprosto nesourodných: první, rozsáhlejší část je onou typicky bondyovskou směsicí textů nejrůznějších, byť vesměs velmi konkrétních, osobních a dobových témat, druhá je jakýmsi "postmortálním", chmurným epilogem k antiutopii Invalidní sourozenci (1974). Svými silně kritickými poznámkami zejména na adresu Charty 77 a jejího "stínového establishmentu" vzbudil Bondy, poté co samizdatově vyšel první díl této prózy, značnou nelibost hlavně redaktorů tehdejší Revolver Revue, na jejíchž stránkách pak byla publikována řada ostrých kritik. Druhé knižní vydání, poprvé však na základě textové revize s přihlédnutím k autorskému rukopisu

Sklepní práce (1973) je úplně první z řady Bondyho próz ze 70. a 80. let a společně s Lednem na vsi (1977) a s Bezejmennou (1986) tvoří soubor Bondyho autokonfesních textů. Jde o asambláž stylizovaných deníkových záznamů, filosofických či politických úvah, "hospodských vypravování“, fiktivních příběhů i záznamů snů – vše v konkrétním časovém rámci zimy 1972–73 s "dějem“ převážně na "jevišti“ pražské Malé Strany a Hradčan. Kniha je rovněž výpovědí o beznaději a depresi na počátku éry československé "normalizace“, o stoupající míře kolaborantství a čecháčkovského přikrčenectví, přičemž se autor vyznává i ze ztráty víry ve skutečnou socialistickou revoluci, v maoismus, v možnost boje proti sovětské moci, která jeho zemi okupuje a ovládá. Ve svých filosofických meditacích se tu Bondy častěji zabývá náboženstvím a Bohem a vyrukuje se svou vlastní verzí teismu, ovšem naprosto necírkevního, netradičního. Jde již o třetí knižní vydání, pro něž byl však text revidován a opraven podle původního autorského strojopisu.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Série: Básnické spisy

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především - vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou "pouze" Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. Třetí svazek přinese básně z let 1976-1994, včetně mnoha nalezených či zrekonstruovaných textů. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Doposud tiskem nepublikovaná trilogie z roku 1979. Tři prozaické miniatury neboli "tři povídky na totéž téma" paralelně přinášejí tři obdobná myšlenková poselství. Příběh z ruské revoluce 1917, příběh z chartistického, undergroundového prostředí v Československu 70. let a utopie vsazená do "minulostní budoucnosti" vybavená reáliemi maurské Córdoby sjednocuje motiv hledání naděje, snahy žít v nelidských podmínkách, nepropadnout zoufalství, jakkoli vnější okolnosti k němu bezpochyby vedou. V samizdatových vydáních vycházela tato trilogie původně "bez názvu", posléze však autor zvolil její definitivní titul podle posledních dvou slov třetího z příběhů, v nichž je možno, ale není též nutno spatřovat jisté ironické předznamenání obsahu díla. Ediční příprava Martin Machovec.

Popis není dostupný

Doposud tiskem nepublikované dílo Bondyho z roku 1985 je, jak titul napovídá, jakousi parafrází či spíše pastišem slavného románu F. M. Dostojevského. Na obdobném „rodinném schématu" a na dějovém plánu, v němž se zrcadlí klíčové partie ruské předlohy, demonstruje autor nejen devastaci morálních hodnot „po stu letech", ale též upadlost soudobých filosofických učení a nemožnost dosáhnout skutečné naděje ani cestou náboženské víry. Dílo je vlastně jakousi bilancí hodnot exponovaných Dostojevským, které se v československém kontextu 80. let dvacátého století vyjevují jen ve své zkarikované podobě, kdy se vlastně stávají kvazihodnotami, a to dokonce i v případě motivu zločinu, jenž u Bondyho nabývá charakteru tragikomického estébáckého „krimi", při němž také již není důvodu pro případné „pokání". Do textu je zamontována řada filosofických úvah a je protkán Bondyho osobitým hořkým humorem. Postava Ivana Ramaze je obdařena řadou autobiografických rysů, je tedy též v jistém smyslu prostředkem autoakuzace.

Soubor knižně zcela poprvé představuje spisovatelovo dramatické dílo, které vznikalo na konci 60. a na začátku 70. let minulého století a které dodnes zůstává veřejnosti prakticky neznámé. Těsná blízkost datací Bondyho dramat a jejich "genetické" zasazení do přelomového období novějších československých dějin zajistily textům napojení na dobové společensko-politické myšlení i významné postavení v rámci autorova díla jako celku. Soubor přináší jedenáct víceméně modelových aktovek, žánrově pojatých převážně jako černé grotesky či absurdní frašky, které jsou někdy koncipovány jako satirické opovržení komunistickou diktaturou, jindy jako post-apokalyptické vize budoucnosti totality a konečně také jako jízlivé glosy kritizující technické dobývání přírody a poukazující na neschopnost člověka zajistit si trvale udržitelné životní podmínky. A právě osobitě podvratné podání textů ve spojení s prozíravou kritikou civilizace zaručuje hrám nejen důležité postavení v kontextu moderního českého dramatu, nýbrž i inscenační živost, o níž řada jiných neoficiálních her postupem času přišla. Uspořádání a doslov Lenka Jungmannová.

Dvojice novel z roku 1978, v samizdatových vydáních též pod názvem Dvě novely, nebyla doposud tiskem publikována. Dva příběhy dvou ženských protagonistek jsou v komplementárním vztahu, byť na první pohled spolu nikterak nesouvisejí. Děj Máši je zasazen do československého reálu konce 40. let, tedy do doby po „Vítězném únoru". V atmosféře davové psychózy se odvíjejí osudy mladé nadšené svazačky, jejímž protihráčem je básník Egon Goldmann, vybavený četnými autobiografickými rysy. Ironický škleb nad tragikomičností doby, v níž skutečnost přerůstá v obludný sen. I v Bětě je zašifrováno mnoho dobových reálií, avšak děj je zde kontrapunkticky vsazen do polosnové "minulostní budoucnosti". Hrdinka přijíždí do "hraničního pásma", do městečka v blízkosti "pracovního tábora", a to s tajným úmyslem spatřit tu některé ze svých vězněných přátel. Perzifláž dobových rekvizit 70. let se posléze stává stejně zřejmou jako v Máše. Po beznadějných střetech s "byrokratickými překážkami" a po řadě prapodivných a varovných setkání se hrdinka rozhoduje pokusit se prchnout za hranice, což se jí nezdaří: po zoufalém úsilí se ocitá opět jen v místě, kde se její útěk započal. Bludný kruh se takto uzavírá, sen se vrací k obludné realitě. Závěrečný motiv bezvýchodnosti je ozvukem dnes ztracené Bondyho povídky z roku 1952, již zmiňuje Bohumil Hrabal v Něžném barbarovi. Ediční příprava Martin Machovec.

Kniha "Afghanistán" spadá do žánru Romány. Autorem je Bondy Egon, Kocar Čestmír, Kocar Ondřej. Obsahuje 112 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Zvláštní vydání" z roku 2003. Přejeme příjemné čtení.

První vydání Bondyho memoárů z r. 1981, v nichž undergroundový básník popisuje svůj dramatický život v letech 1947-1957. Kniha zároveň poskytuje obraz významné části neoficiální kulturní scény první poloviny 50. let. Na námět knihy vznikl celovečerní film 3 sezóny v pekle s Kryštofem Hádkem v hlavní roli.

Vůbec první politický spis Egona Bondyho, který u nás vychází knižně mimo okruh samizdatu. V této knize se nalézá jeden z prvních rozborů tzv. reálného socialismu, který se nespokojuje s frází, že to byla "totalita". Autor tento rozbor považuje za součást pokusu odhalit povahu epochy, ve které žijeme. Autor se dotýká v roce 1984, kdy byla kniha napsána, témat, která jsou palčivá i dnes, a právě dnes, témat, jako je globalizace, ekologie, celosvětová destrukce demokracie, kapitalismus. Bondy se též pokouší rehabilitovat marxismus. Vidí v něm prostředek, který nám může pomoci v dnešní "temné době".

Příležitostna krátka próza i o tom, jak to bylo s Chartou 77.

Kniha "Sbírečka" spadá do žánru Romány. Autorem je Bondy Egon, Švecová Radmila. Obsahuje 156 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Maťa" z roku 2001. Přejeme příjemné čtení.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především - vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou "pouze" Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. Třetí svazek přinese básně z let 1976-1994, včetně mnoha nalezených či zrekonstruovaných textů. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.