Helena Lukavská, hrdinka komorní povídky zaměřené na souboj zdravého rozumu s duševní nemocí, stojí na prahu třicítky a psychiatrovy ordinace. Navzdory vlastní snaze i péči blízkých přátel se nakonec propadá na samotné dno duševního bytí. Příběh podtržený vážnou diagnózou nemusí být nutně těžký. Helenini přátelé Lucas a Sima se k životu staví čelem. V momentech, kdy je Helena doslova na zabití, neztrácejí tolik potřebný nadhled. Hořkosladká povídka o třech dějstvích má rychlý spád a díky diskutabilnímu přístupu doktora Nesta Helenin příběh ztrácí jasné kontury. Tato útlá povídka patří mezi ty knihy, které zapůsobí zejména při prvním přečtení. Teprve závěrečná pasáž reflektuje oprávněné čtenářovy pochyby. Stejně jako v případě prvotiny Budu zářit (Eroika, 2009) autorka vypráví příběh úsporně a s důrazem na vnitřní svět hlavních hrdinů.

Pojítkem mezi dvěma příběhy několika lesbicky orientovaných žen odehrávajícími se na přelomu režimů v Čechách je postava Idy. Ve chvíli, kdy se přistěhuje se svojí rodinou do paneláku ve východočeské Chocni, se její život začne plynule propojovat s tím Darjiným. Pro Idu jako ženu alkoholika se přátelství s Darjou stane klidným zázemím, ovšem vztah obou žen vyústí nečekaně tragicky… S Idou se znovu shledáme po několika letech, v době, kdy žije sama a poměrně prázdným životem. Za trochu zvláštních okolností se jednoho večera seznámí s o pět let mladší Junou. Zprvu nepřístupná Ida se po čase znovu rozhodne pro vztah se ženou. Tentokrát jde již o vztah zralý, v němž si dospělé ženy srovnávají skutečné životní hodnoty. Zajímavá a otevřená sonda do života queer menšiny v době, která svobodnému projevení orientace navenek nepřála ani v nejmenším, je poutavým čtením pro všechny, kteří se nevyhýbají reflexi lidských osudů v celé jejich šíři.