Rozsáhlá monografie představuje Oldřicha Jelínka (1930) jako malíře a grafika, ale také všestranného ilustrátora a kreslíře s celoživotní láskou k ženám, strojům a břitkému humoru. Nejen že ukazuje Jelínka ve všech jeho polohách od precizních olejů přes nápadité karikatury a knižní ilustrace až po reklamní ilustraci, ale nadto výtvarníka svým způsobem znovu uvádí u jeho domovského publika, jemuž po své emigraci do Německa na čas sešel z mysli – jistě za významného přispění režimu.

U útulku 5 – tak zní adresa dětského domova, do něhož je umístěn sedmiletý Ben se svou sestrou poté, co je jejich matka v roce 1948 zatčena a odsouzena. Nové, rozšířené vydání sbírky povídek, která byla sice napsána již v roce 1963, nicméně tehdy ji všechna všechna nakladatelství odmítla, a tak čekala na své vydání až do roku 2003 – a následně byla nominována na cenu Magnesia Litera. Druhé, rozšířené vydání.

Autobiograficky laděné povídky Matka vzala roha volně navazují na knihu U útulku 5, v níž Edgar Dutka ztvárnil své zážitky z dětského domova, kde strávil dva roky poté, co jeho matku zavřeli na podzim roku 1948 komunisté. Právě její útěk z vězení a zanedlouho i z Československa zachycuje úvodní a nejrozsáhlejší próza, podle níž je pojmenován celý soubor. V následujících povídkách jsme svědky školních let hlavního hrdiny, kdy vyrůstá v rodině pěstounů a řeší své zmatky citové i jiné. Milostné zrání i tápání, jakož i karamboly s režimem, které zažívá mladý muž při studiu vysoké školy a během vojenské služby, jsou tématem dalších povídek. Náměty tří „australských“ povídek vytěžil autor ze svého ročního pobytu v Austrálii v letech 1968–1969; tehdy mohl poprvé po dvaceti letech uvidět svou matku. Nakonec se rozhodl pro návrat a epizody z normalizace i zkušenosti stárnoucího muže ze současnosti vyplňují závěrečné čtyři povídky.

Sedm povídek od sedmi současných českých autorů o lidech na cestách, cizincích bez domova, lidech, kteří utíkají, lidech, kteří ztratili minulost a hledají novou budoucnost, jsou ztraceni v jazyce, na periferii, ve velkoměstě nebo v čase. Čtení pro starší děti, dospívající i dospělé. Kniha přináší sedm literárních pohledů na téma, které se stalo rozbuškou politických debat a vděčným objektem populistů. Může vytvořit odrazový můstek pro debatu učitelů literatury, občanské výchovy nebo historie o tom, co to znamená, stát se cizincem v nové zemi, ale zároveň přináší brilantní a různorodé povídky z pera Olgy Černé, Edgara Dutky, Magdaleny Platzové, Jana Čumlivského, Markéty Pilátové, Chaima Cigana a Marka Šindelky.

Takhle by možná vypadalo slavné Fimfárum, kdyby Jan Werich nemusel brát ohled na cenzuru. Dvanáct českých i světových pohádek, např. Dobře tak, že je smrt na světě, Tři vlasy děda Medvěda nebo Král Prezident Tchoř svérázně převyprávěných nositelem Státní ceny za literaturu. Knihu doprovázejí ilustrace autorovy dcery, absolventky pražské VŠUP a nositelky ocenění za ilustrátorskou tvorbu.

Šestici povídek dvacátého souboru edice Česká povídka napsali autoři jako vlídné pocty (nikoliv povrchní parodie) svým oblíbeným spisovatelům - Jacku Kerouacovi, Scottu Fitzgeraldovi, Dashielu Hammetovi, Borisovi Vianovi a Jiřimu Kratochvilovi. Jsou tu dva muži "na cestě", neuvěřitelný příběh odehrávající se v protektorátním veřejném domě, vianovsky hravá story o setkání Hemingwaye s Marlen Dietrichovou, krimi s cynickým soukromým čmuchalem a bezohlednou kráskou a povídka, v níž zásadní roli hraje surfování na erotických stránkách.

Popis není dostupný

Kniha "Záliv osamění - Zapomenuté australské povídky" spadá do žánru Povídky, novely, fejetony, eseje. Autorem je Dutka Edgar. Kniha je vázaná. Obsahuje 157 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Listen" z roku 2007. Přejeme příjemné čtení.

Popis není dostupný

Dutkova próza je vášnivým příběhem o hranicích mezi lidskou civilizací a divočinou, o hranicích mezi podivnou, nikdy nekončící spletí lidských příběhů a živlem přírody, o vratké hranici mezi touhou i strachem ze smrti a neúprosně postupujícím požárem buše ničícím vše živé. Je to i příběh vzdoru, kdy raději volíme riskantní útěk do hrdého exilu než ponižující přijetí předem stanovených podmínek, idejí a ochranných zbarvení. Román se stal doslova mimořádnou literární událostí a Edgar Dutka za něj nečekaně, avšak plným právem získal ocenění nejvyšší - Státní cenu za literaturu.