Mladá historička umění Barbora žije v Praze vrcholícího stalinismu, jehož symbolem je dokončovaná stavba monumentálního pomníku na Letné podle návrhu sochaře Otakara Švece (1892–1955). Barbora je jako zaměstnankyně památkové péče pověřena výzkumem zanedbávaných zvětrávajících barokních soch v Kuksu, díla Matyáše Bernarda Brauna (1684–1738) na objednávku podivínského hraběte Františka Antona Šporka (1662–1738). Svět Braunových soch se pro Barboru stává oporou i příležitostí k únikům z tísnivé skutečnosti do snově surreálného světa barokní mystiky. Slovenský autor vzdává příběhem hold Braunovu umění v protikladu k absurdní době totalitního kultu.

Popis není dostupný

Šest vzájemně se doplňujících příběhů této knihy slovenského autora žijícího od roku 1968 ve Švýcarsku se odehrává v různých historických obdobích na různých místech Evropy. Jednotlivé postavy se pohybují stejně suverénně po Curychu, Bazileji, Vídni anebo Novém Sadu, jako žijí v Praze či v Košicích. Ale i když se dobové kulisy jednotlivých příběhů mění, cosi pokaždé zůstává: vždy, alespoň na pozadí vyprávění, je tady někdo, kdo sleduje, hlásí či udává… společné téma udavačství, konfidentství, kolaborace a zrady je z dějinného hlediska pro evropského čtenáře stále ožehavé. Je věčným morálním mementem a výzvou pro Člověka, který se v tomto ohledu pravděpodobně nikdy zcela nepoučí, což však neznamená, že by se o to neměl každým okamžikem svého bytí snažit.

Hlavní postavou příběhu je vedle Josepha Haydna a vrchního správce Rahiera i mladý Žid Izák Abeles. Přichází do Esterházy jako mladý chlapec a prožije zde deset let. Z obyčejného lokaje se postupně propracuje až k významné funkci intendanta zdejší opery, což byla věc v té době nevídaná. Ale nezískává takové postavení zadarmo - zaplatí za ně tím, že se musí vzdát své víry. Přestože na židovskou obec nezapomíná a snaží se jí pomáhat, jeho souvěrci mu to nemohou odpustit. Autorovi se podařilo přesvědčivě vystihnout historické poměry a kulturní reálie na konkrétních lidských osudech a vztazích, které jsou vylíčeny velmi barvitě. A pozornému čtenáři jistě neujde, jak se na pozadí dění na krásném knížecím panství v panonské pustině připravují změny poměrů, které přicházejí po smrti rakouské císařovny a uherské královny Marie Terezie a jejichž nositelem se stává její nástupce Josef II. Kniha Dušana Šimka zpracovává středoevropské téma, které svým významem přesahuje hranice tohoto regionu. Dosud byla přeložena do maďarštiny a němčiny. Historický román slovenského spisovatele Dušana Šimka se odehrává v druhé polovině 18. století a zachycuje kulturní a duchovní atmosféru u knížecího dvora Mikuláše Esterházyho, velkého milovníka hudby. Jeho zámku v Esterháze se říkalo "uherské Versailles", a při pohledu na krásnou zahradu i budovy, mezi nimiž nechybí budova opery, je zřejmé, že se nechal francouzským vzorem inspirovat. Setkáváme se zde s Josephem Haydnem, který jako vrchní kapelník knížecí opery získával postupně proslulost. A nebylo to jen díky velkému množství hudebních skladeb rozmanitých žánrů, které pro svého mecenáše Esterházyho napsal, ale i proto, že se mu dařilo objevit a přivést do Esterházy jedny z nejlepších zpěváků, většinou italských. Zdejší operní scéna se tak stala druhou nejlepší (po Vídni) v mocnářství.