Kněžna a světice Ludmila je postavou stojící na počátku českých dějin. Je první historicky známou českou ženou, manželkou panovníka a světicí. Můžeme ji také označit za první ženu v čele českého státu, či alespoň toho útvaru, z nějž postupným vývojem český středověký stát vznikl. Sňatkem s prvním doloženým českým knížetem z rodu Přemyslovců, Bořivojem, vstoupila Ludmila do historie a stala se pramátí našeho prvního panovnického rodu. S jejím příběhem je spojena i christianizace Čech, kterou podle legend na Moravě zahájil Bořivoj, jenž pak jí a vnukovi Václavovi přenechal pomyslnou zakladatelskou pozici. Václav, patron české země, byl Ludmilou v křesťanské víře vychováván a postaral se též o počátek jejího kultu. Ludmila poté vstoupila do českých dějin jako světice a její osobnost dodnes inspiruje nejen politiky, církevní činitele nebo umělce v Čechách i mimo ně. Kniha je přehledným souhrnem poznatků o Ludmile, její době, ale také o „druhém životě“, který vstupuje již do dvanáctého století svého trvání.

Série: Církevní dějiny

​Druhý díl publikace, navazující na zpracování církevní historie v antice a středověku, je vymezen obdobím od počátků protestantské reformace až po předvečer Velké francouzské revoluce. Předkládá komplexní syntézu církevních dějin, která neopomíjí žádnou z důležitých křesťanských skupin novověku a překračuje konfesní pohled na církevní dějiny.

Popis není dostupný

Papežské volby vždy přitahovaly pozornost odborníků i široké veřejnosti a až do dnešní doby si zachovaly jistou míru tajemství. Papež, jakožto hlava katolické církve, soustřeďoval ve svých rukou značný vliv a vedle čistě církevních záležitostí vstupoval také do politických a mocenských problémů. Světští vládcové se proto snažili již od raných dějin papežské volby ovlivňovat a osobovali si právo určovat, kdo má katolickou církev vést.,br> Mezi mnoha způsoby ovlivnění papežských voleb vyniká tzv. právo exklusivity. Projevovalo se jako oprávnění některých katolických panovníků vyslovit v rámci volebního konkláve svůj nesouhlas s jedním z kandidátů papežského stolce, a tím ho z volby vyloučit. Ačkoliv církev tyto praktiky často kritizovala, přetrvaly po celý novověk a teprve na počátku 20. století byly s konečnou platností zakázány. Předkládaná kniha poskytuje základní vhled do vývoje papežských voleb a podrobně představuje dějinné i historické prvky výběru hlavy katolické církve. Čtenář se současně seznámí se zákulisím volebního klání, včetně způsobů, jimiž jednotlivé strany prosazovaly své kandidáty.

​Druhý díl publikace, navazující na zpracování církevní historie v antice a středověku, je vymezen obdobím od počátků protestantské reformace až po předvečer Velké francouzské revoluce. Předkládá komplexní syntézu církevních dějin, která neopomíjí žádnou z důležitých křesťanských skupin novověku a překračuje konfesní pohled na církevní dějiny.