Popis není dostupný

Soubor textů Maskovaná milost vychází jako čtvrtý svazek v edici Přemítání. Sám autor o něm napsal, že se jedná o knížku do kapsy, ne k domácímu studiu. Našim kapsám ovšem tato svěží zamyšlení vztahující se k různým teologickým, literárním, ale i všeobecně lidským tématům rozhodně prospějí. Petr Pazdera Payne se osobitým jazykem chápe jak základních otázek víry, jako je pokušení, prvotní hřích nebo vztah duše a těla, tak dalších témat, například vztah mezi biblickým podobenstvím o marnotratném synovi a motivem návratu syna v Camusově hře Nedorozumění. Různorodost tohoto souboru vyvažuje jednotný názor a specifický způsob vztahování se ke světu, který jako ponorná řeka propojuje jednotlivé úvahy.

Kniha nizozemského profesora historie a psychologie se zabývá autobiografickou pamětí, tedy tou částí psychiky, kde jsou uloženy naše vzpomínky. Tato paměť je značně autonomní a nedá se řídit naší vůlí. Je jako „pes, který si lehne, když se mu chce“. Autor v několika kapitolách seznamuje čtenáře s historií a poznatky experimentální psychologie, která se právě touto pamětí zabývá. Na příkladu několika mimořádných osobností ukazuje, že paměť může být téměř bezedná. Ve své knize se rovněž zabývá problémem uvedeným v názvu knihy, tedy proč se nám zdá, že čas ubíhá rychleji, když stárneme. Na tuto otázku nenabízí jednoznačnou odpověď, protože iluze zrychlování času s věkem se nedá ověřit vědeckým experimentem, ale nechává čtenáře, aby si vytvořil vlastní názor.

Metafory paměti jsou skutečně dějinami vyjádřenými v metaforách. Příběh vypráví o mnemotechnice starověku a o uctivém přístupu k nazpaměť naučeným textům ve středověkých klášterech, o pokusech s fosforescencí v době vědecké revoluce, o krajinách romantiky a fotografických a kinematografických postupech 19. století, o holografii a počítačové paměti dneška. Stále se měnící příměry daly paměti velice bohatou ikonografii. Metafory paměti ukazují, jak je naše představa a pochopení paměti ovlivněna změnami techniky.