Verše zřejmě největšího žijícího skotského básníka projevují silný smysl pro všednost a banalitu dneška, jak pokud jde o místa, tak o lidské osudy. Nepostrádají však ani prožitek mytického fenoménu severu, který se v poezii psané na Britském souostroví neodbytně hlásí ke slovu už od třicátých let dvacátého století,. ani historický smysl pro skotské dějiny i pro uhranutí životem vojáků a bývalým impériem, jež jsou ovšem nazírány z hlediska dnešního rozporuplného vztahu k nim. A kromě toho v sobě nesou i silně prožívanou evropskou dimenzi. Samostatný výběr z Dunnovy poezie vychází česky poprvé.