ato druhá knížka kolínského autora nás již nezanáší do pohádkového bezčasí, jako tomu bylo v Osudu prostých očí, ani v ničem jiném se prvotině nepodobá. Někdo by mohl říct, že jde o detektivku, někdo jiný by řekl, že jde o psychologickou novelu, někdo zase, že je tam i podobenství. Všichni by měli pravdu a zároveň se mýlili. Jisté je v této knížce jediné: Nevíme nic. Hlavní hrdina, jehož jméno zcela uniká jakékoliv pozornosti, hledá smysl života a lásku v něm. Obojí má možná přímo před sebou, ale nenalézá. Snad proto, že přímo před sebou neměl vlastně nic, snad proto, že to autor, coby jeho všemocný stvořitel, nedovolí. Drahoušku, chcípni! je o sebeobětování, odpuštění, hledání, dobru a zlu, životě a smrti, a nebo o něčem úplně jiném?
