Japonský rok je o svátcích, zvycích, historii a kultuře. Japonci jsou pověrčiví a mají rádi sakury – to asi znáte. Ale co třeba mikangari, slavnost trhání mandarinek? Proč na ilustracích Příběhu prince Gendžiho chybí střechy? Kam chodili samurajové v převleku? Lze mít více kimon přes sebe? Proč je 1. června a 1. října všude cítit naftalín? Knihu otevřete kdekoli a začtete se. Kultura a tradice se s japonskými mýty a pověrami mísí půvabným způsobem. Kdo osloví bohyni lásky Benten, může mít náhle pět set dětí. Starým věcem je třeba před spálením poděkovat. Pro záchranu princezny opijte saň rýžovým vínem. Do čeho dát lopuch gobó a do čeho pražmu? Tu je recept na čáhan. V Kantó jsou knedlíčky moči do novoroční polévky zóni hranaté, u Kjóta kulaté. Nejkulatější bílé dango se hodí při cukimi, pozorování měsíce v úplňku. A šintó je spíš než náboženství citlivé vnímání prostředí a přítomnosti. Než se nadějete, jste s knihou u silvestra ómisoka – do nového roku se pro štěstí nechte přetáhnout na nudli tošikoši soba!

Japonsko ve třech týdnech dynamického cestopisu. Japonské speciality, města, muzea, svatyně, obchůdky, horké lázně onsen – vše očima otevřenýma dokořán, s důkladnou teoretickou přípravou i se spoustou překvapení. Je to čokoláda, nebo ryba? Víte, kam na nejlepší okonomijaki? Která budova vypadá jako pivo? A že šinkansen je tak příjemný, že nechcete vystoupit, i když jste už dojedli ekiben? Deník japanoložky Denisy Vostré vás vezme do jokohamského přístavu, do chrámů a svatyní nejen v Kjótu, na sever do Akity, kde je mezinárodní univerzita i medvědi, či nad vodní víry na Šikoku, kde v tradiční harmonii s přírodou můžete obdivovat třeba měsíc nad řekou. A také přes Odaibu linkou Jurikamome do pralesa orchidejí. Kniha je zábavná, ale pomůže vám v praktické orientaci a sem tam se naučíte i nějaké to japonské slovíčko.

Zajímá vás Japonsko? Chcete se zorientovat v základní japonské gramatice, naučit se běžné fráze a navíc se dozvědět spoustu zajímavostí o japonské společnosti a kultuře?Ať už vás zaujaly komiksy manga, sledujete anime, anebo vás oslovila spíš tradiční japonská estetika, příručka Japonština pro každého vám pomůže vyznat se v japonském jazyce i v japonské kultuře a tím snáze proniknout do odlišného způsobu uvažování.Ve čtyřiadvaceti lekcích získáte základní vhled do japonštiny skrze jednoduché výklady se spoustou příkladů, seznámíte se s japonskými významnými svátky a dalšími sezonními událostmi, a přijdete na kloub pojmům, které jsou pro japonskou kulturu a společnost typické.Příručka se hodí jako učebnice pro základní kurzy japonštiny, kde může být výhodou, že je veškerá gramatika vykládána na bázi češtiny. Je ale určena i samoukům, proto je všude vedle japonského zápisu uveden i přepis latinkou.

Zase Vostrá a Honzák, to si dělají legraci? A oni jo. Ze sebe, z vás, z těžkostí světa. Z toho, že někdy je všechno takříkajíc na nic – veřejně to chceme napsat slušně. Do knížky se schová i jadrnější slovo, ovšem vždy vyvážené zvonivým kouskem poezie. V textu se tak střídají kráska a zvíře, čímž myslíme věty různého ražení, nikoli autorskou dvojici. Kniha vysvětluje fungování emocí v souvislosti s mozkem (víte, že ve třech letech se to v mozku musí „prostříhat“, aby množství informací neznemožnilo další vývoj?) a také nezbytnost smíchu pro „přepínání“ organismu v rámci antistresové očisty. Najdete v ní i rady, jak na to. Existuje kráva radosti a tu je třeba denně dojit. A také krmit. V knížce zjistíte, jak se to dá dělat. „Analýza humoru se podobá pitvě žáby. Lidé se hodně dozvědí, ale objekt zájmu to nepřežije,“ napsal Mark Twain. V téhle knížce je humor živý. Autor sice zná i historky z pitevny, ale vypráví jen ty veselé, opravdu! Jiné by se přece mezi autorčiny úvahy nehodily.

Máte někdy dojem, že cokoli uděláte, povede k ještě většímu maléru? Chytají se vás chapadla napětí, stresu, až vyhoření? Nevíte, jak z toho ven? Knížka Haiku – cesta ze stresu vám poradí jak stresovou situaci zkrotit, ale i jak opět dosáhnout duševní rovnováhy a klidu. Bouře emocí a stálost rozumu k sobě v japonských tradicích našly cestu. Příručka psychiatra Radkina Honzáka a japanoložky Denisy Vostré je pro ty, kteří chtějí v krizi použít rozum. Nabízí nestandardní cestu k uvolnění, která je současně užitečným tréninkem mozku. Zjistíte, že je dobré si zanadávat, ale také ukáznit svůj hněv či bol do sedmnácti slabik. Navíc se dovíte spoustu zajímavostí o japonské tradiční kultuře. Ta je přitažlivá citlivým vnímáním krásy, jímž mimoděk vytváří určitý „recept na život“, nabízející ostrůvky klidu. Vyvážená směsice psychologického přístupu a japonských tradic vám pomůže překlenout špatné chvíle a vrátí vám úsměv na tvář. V života proudu málokdo se nepraští o ňákou hroudu!

Středověký japonský herec, dramatik a divadelní principál Zeami Motokijo (1363-1443) sepsal během první třetiny 15. století řadu traktátů týkajících se herecké práce v divadle nó a hodnocení estetických kvalit představení. Podle Zeamiho lze podstatu vyjádřit jen tím nejúspornějším hereckým projevem, který ovšem neprobíhá na úrovni vědomí či intelektu. Přesto si herec musí nejprve do nejmenších detailů osvojit vnější, pohybovou stránku své role, aby se mohl své postavě přiblížit i vnitřně a vytvořit s ní jeden celek, na jehož konečnou podobu má ovšem vzhledem k energii prostoru vliv také publikum. Zeami ve svých poučeních podrobně vysvětluje, jak kultivovat hercovu mysl i tělo, aby se vytvořily podmínky, v nichž může ‘rozkvést' jeho mistrovství. Jedině pak se totiž může vyjevit skrytá krása júgen, jež se obráží v srdcích diváků... Zeamiho traktáty zaujaly ve druhé polovině 20. století západní divadelní svět a v 60. letech se staly dokonce významnou inspirací pro mnoho mladých tvůrců hledajících nové cesty divadelního umění. Lze předpokládat, že za nadšeným přijetím Zeamiho principů stála především schopnost poválečné generace číst jeho texty moderníma očima a najít v nich univerzální postupy, korespondující překvapivě i s novodobými požadavky. Český překlad vybraných traktátů připravil Ústav teorie scénické tvorby DAMU. Je výsledkem spolupráce japanologů s teatrology, které spojuje zájem o jedinečnou divadelní formu nó, podrobně představenou v úvodní studii Denisy Vostré.

Vnímání krásy - vybrané japonské estetické koncepty / Obřad a scénování / Scénologie japonského prostoru k obývání / Energie slova v prostoru / Prostor a pohyb - síla tradic v japonském jevištním umění / Divadelní setkávání Japonska se ZápademStudie Denisy Vostré je z mnoha aspektů dílo pozoruhodné. Pro mne kromě jiného i proto, že jsem se dověděl řadu věcí, které jsem jen tušil, nebo o nichž jsem vůbec nevěděl, a tak objevil nové souvislosti: studie zařazuje a včleňuje japonské reálie -což znamená veškerý materiál japonského původu, o němž se v práci píše - do obecných divadelních souvislostí, které se týkají i současného divadla, jeho praxe a teorie. Autorka tak činí na principu scénologickém. Od prvních vět své práce dává tento základní pohled vědomě, argumentovaně a důsledně najevo. Japonsko definuje jako jeviště a o jeho obyvatelích prohlašuje, že jsou scéničtí, tj. disponují souborem vlastností, který "vybízí ke sledování". Odtud potom vidí i japonskou tradici obřadného chování, které stojí podle autorky na hranici "jakési ‘přirozené' scéničnosti a záměrné, tj. specifické scénovanosti". Japonskou scéničnost chápe Denisa Vostrá především jako schopnost "zasazení věcí často velice prostých do jistých - a často přímo rituálních - souvislostí, v nichž přestávají být automatické, takže je […] umožněno je přímo prožít jako (vždy) nové…"Prof. Jan Císař

Popis není dostupný