Románová kronika z prostředí pražské židovské rodiny a jejích přátel začíná o povodních roku 2002 – metafora potopy světa. Židovská obec evakuuje staré pány, kteří se vrátili dožít do Prahy. Jejich osudy se setkávají s příběhy Pražanů, kteří se ke svému částečnému židovství hlásí někdy krátce, jindy odjakživa. Odsud se mozaikovitě rozbíháme k příběhům řady postav, vracíme se do minulosti… V pozadí jsou hrůzy dvacátého století, ale všechno je prodchnuto židovským humorem, skepsí, odstupem…někteří staří pánové jsou navrátilci z Ameriky, jiní se z lágru vrátili domů a v tajnosti udržovali v rodině židovskou tradici. Ale co je to židovství? Náboženství, společná minulost, něco jiného? Někdo byl v koncentráku, někdo popraven jako sionista….Je snad židovství jen permanentní tragédie? A není zbytečné se pořád ohlížet zpátky a tím se v tom utvrzovat? Tahle stará otázka se vznáší nad knihou, která je v našem prostředí originální, prokomponovaná, a navíc čtenářsky vděčná.
