Představte si, že usnete na začátku devadesátých let a probudíte se o třicet let později. Všechno se změnilo. Jen vy ne. Programátor a bývalý majitel úspěšné firmy Erik Montelius byl v roce 2021 jako první člověk na světě úspěšně probuzen z kryokonzervace. Když se probírá v nemocničním pokoji, domnívá se, že je po operaci nádoru, kterou plánoval podstoupit. Postupně však z rozhovorů se sestrami a lékaři zjistí, že se probudil v budoucnosti. Jenže úředně před třiceti lety zemřel a stát se znovu rakouským občanem se zdá být nemožné. A zatímco jemu je po rozmrazení stále necelých čtyřicet, jeho žena zestárla o tři desetiletí a má nového manžela. Návrat do dřívějšího rodinného života je vyloučený, generačně je Erik ve věku vlastních dětí. Navíc postupně začne tušit, že možná zemřít nemusel… Jako člověk bez minulosti, bez majetku a bez úřední identity se Erik stává cizincem ve vlastním životě. Zatímco se snaží pochopit proměněný svět i vlastní osud, začíná se před ním skládat příběh, který možná vysvětluje nejen jeho nečekaný návrat, ale i okolnosti jeho dávné smrti. Daniel Wisser napsal existenciální román plný humoru. Jeho název 0 1 2 odkazuje k ternární neboli trojkové číselné soustavě používající nuly, jedničky a dvojky. Originál vyšel v září 2023 a měl v Rakousku mimořádný ohlas. Pochvalně se o něm vyjádřily významné literární osobnosti jako Elfriede Jelinek či Judith Hoffmann a již po čtrnácti dnech následovalo druhé vydání. 0 1 2 je román o druhých šancích, ale především o ztracených iluzích. Chytrá, ironická a mimořádně vtipná próza, která připomíná, že někdy se stačí podívat na vlastní svět cizíma očima, aby se ukázalo, jak podivně jsme se v něm zabydleli.

Královna hor je důvěrná přezdívka nemoci, jíž trpí pětačtyřicetiletý obyvatel pečovatelského ústavu pan Turin. Bývalý úspěšný podnikatel v oboru IT, bezdětný, spokojeně ženatý, onemocněl v 27 letech roztroušenou sklerózou. Od té doby se jeho život beznadějně hroutí. Ve 32 letech zůstal upoután na invalidní vozík, o čtyři roky později se stal jeho novým domovem pečovatelský ústav. Ze společenského požitkáře Roberta Turina se tak stal "pan Turin", odkázaný na cizí péči. Žije si tam po svém a nový domov má vlastně rád. Ignoruje, co se mu nezamlouvá, v ústavní kavárně popíjí veltlínské, laškuje se sestřičkami, debatuje s dávno mrtvým kocourem. Svůj příběh vypráví ve třetí osobě, jakoby o někom jiném. Občas si přehrává dialogy, které by mohl se svým okolím vést, v replikách si sděluje reakce ostatních na vlastní myšlenky, polemizje s nimi. Po celou dobu důsledně sleduje jediný cíl: sehnat někoho, kdo by ho odvezl do Švýcarska, kde je povolená asistovaná sebevražda. A myslí to smrtelně vážně. Svébytně napsaný román nepostrádá černý humor ani laskavé emoční zaujetí.