Vinařský deník je druhým literárním počinem Daniela Jahna po jeho debutovém románu Naivní sezóna (Dauphin 2017). Nová próza beletristickou formou deníkových zápisů mapuje vinařské práce v průběhu jednoho roku, tedy pěstování vinné révy a výrobu vína. Text je pojat v odlehčeném stylu "Betty MacDonaldové", tedy jak se to dělat má, i jak se to dělat nemá, co všechno se při této práci může přihodit a pokazit, to se také přihodí a pokazí. Zájemce o vinařskou problematiku, či malovinař - hobbista, tu ale najde řadu relevantních informací. Tento základní rámec knihy ovšem doplňují další, "vážnější" témata, střípky z jakési rodinné kroniky, především věčný boj s dcerou a její pubertou, peprné dialogy, ve kterých jde často o přežití a které odhalují, že pod pokličkou poklidného vinařského života se odehrává nejedno drama. Dalším Jahnovým tématem je vlastní krize středního věku a hledání další náplně života "v době, kdy se přestávají dít kouzla". To všechno, všechny niterné pochybnosti překonává autor s nadhledem, humorem, ironií a sebeironií sobě vlastní.

Barvitá cesta v čase do osmdesátých let minulého století, kde lze pořád najít něco nového, a pokud snad ne, je možné se dívat na věci ze strany, z které se příliš neznají. Jemné ohlížení začíná rodinnou tragédií, která nechce pustit své aktéry či svědky ze svých spárů ani v pozdějším životě. Směsí tragikomických prvků vzniká zvláštní druh humoru, který prolíná celou knihou. Silnou stránkou této prózy je hra s jazykem, neskrývaná radost z této hry, vzniká tak zvláštní, až tajemný rytmus vyprávění, nálada, atmosféra. Mimo jiné kniha pootvírá i zákulisí výtvarné tvorby, která tvoří rámec příběhu. Jde o mimořádně zralou prvotinu, skvělé přiblížení doby nedávno minulé.