Češi jsou bezpochyby nejhoubařštějším národem na světě. Chodí do lesa po celý rok a sbírají houby, sotva vystrčí klobouček. Naprostá většina běžných houbařů sbírá jen několik druhů hub - těch nejznámějších, a ostatní jedlé druhy opomíjí - z neznalosti. Tím se nesmírně ochuzují a ochuzují i svůj jídelníček. Přestože je na knihkupeckých pultech k mání dostatek atlasů hub, jsou všechny takřka bez výjimky souhrnné, neboť zobrazují širokou škálu všech druhů hub - jedlých, nejedlých, jedovatých. Pro běžného houbaře (a konzumenta) mají ovšem význam především a výhradně houby jedlé, neboť pochopitelně kvůli nim a jenom na ně do lesa chodí. A právě tomuto houbaři je určen tento atlas hub, sestavený mladým mykologem z Moravského zemského muzea. Autor vybral 140 druhů jedlých hub, jež rostou v naší přírodě a lze je sbírat bez ochranářských omezení. Upozorňuje na možnost záměny s nejedlým či jedovatým dvojníkem, pokud takové nebezpečí hrozí. Rovnocennou součástí atlasu je část receptářová, v níž dvojice houbařských gurmánů Oldřich Jindřich a Aleš Vít, nabízí doslova houbové hody, a to ke každému zobrazenému druhu.

Práce nabízí souhrn dosavadních poznatků obou autorů o studovaných skupinách. Předkládá základní informace o 33 druzích vyskytujících se v České republice, doplněné o zmínky o 13 dalších, které jsou známé z okolních zemí a jejich případný nález na našem území rozhodně není vyloučen. Popisy jednotlivých druhů jsou vzápětí doplněny přehledem podobných druhů s uvedením znaků, které by měly napomoci jejich bezpečnému odlišení. Připojeny jsou informace o výskytu a jeho historických změnách, fenologii (není uváděna u lošáků, které jsou v podstatě všechny houbami pozdního léta a podzimu), ekologii (doprovodné dřeviny u mykorhizních lošáků, dřevní substrát u lignikolních korálovců) a rozšíření v České republice (u druhů z čeledi Bankeraceae doplněné zmínkou o Slovensku; u ostatních skupin materiál ze Slovenska autoři nezpracovávali a vyvozovat závěry bez důkladné revize materiálu by u některých druhů mohlo být značně troufalé). Určovací klíče u jednotlivých čeledí a rodů jsou na závěr doplněny souhrnným klíčem pro celou heterogenní skupinu pozemních kloboukatých lošáků.