Monografie představuje výsledky průzkumu více než pěti desítek německy a česky vydávaných časopisů, a dalších soudobých médií, v nichž se v letech 1770-1805 vyhraňovaly představy o literatuře a její sociální roli. Zabývá se pravidly literární komunikace, jak je pro své čtenáře v českých zemích vnášeli první, často zvnějšku přicházející kritikové.

Rukopisy královédvorský a zelenohorský představují nejen nejznámější české mystifikace, ale i po desetiletí rozvíjené a hájené obrazy přirozené české minulosti a jejích vysokých hodnot. Jako dobově nejvydávanější, nejdiskutovanější a nejpřekládanější česká literární díla zapůsobily na kulturu a umění českých zemí, ale i Evropy 19. století. Kritiku autenticity Rukopisů provázely, na druhé straně, výpady proti českému národněemancipačnímu programu vůbec a později i rozpaky z "podvržené" minulosti a její částečná tabuizace. Rukopisy vedly ke střetům také ve 20. a 21. století. Monografie badatelů Ústavu pro českou literaturu AV ČR a jejich českých a zahraničních spolupracovníků usiluje v rámci současného výzkumu evropského romantického nacionalismu o nové, mezioborové uchopení Rukopisů jako fenoménu, který se dotýká i fungování minulosti v různých společenských diskursech dnes.

Nové, kriticky komentované vydání domnělých staročeských veršovaných památek, které vznikly v době národního obrození. Rukopisy, jež měly doložit jungmannovskou představu slavné a demokratické národní minulosti sahající až do raného středověku a idealistickou vizi vyspělé staročeské kultury, byly po svém "objevení" (1817 a 1818) přijaty vlasteneckou společností s nadšením. Ještě dlouhá desetiletí poté inspirovaly několik generací českých umělců (Mánes, Smetana, Zeyer, Aleš, Myslbek). Až na konci devatenáctého století prokázali J. Gebauer, J. Goll, T. G. Masaryk a další vědci, kteří odmítali falešné vlastenecké iluze, nepravost těchto básní, jejichž autory byli zřejmě Václav Hanka a Josef Linda. Nová edice přinese obě díla, na nichž už neceníme starobylost, ale krásu básnického jazyka, v klasickém překladu Kamila Bednáře. Komentář Dalibora Dobiáše zrekapituluje spory o RKZ a představí je jako svérázná umělecká díla.

Vzpomínky předního českého básníka a dnešního mezinárodního předsedu PENu, který prožil osud disidentského autora, emigraci, posléze pak kariéru českého diplomata na důležité okamžiky jeho literárního i občanského života. Formou rozhovoru se vrací zejména k literárnímu dění 60. a 70. let, vlastním zkušenostem s literárním časopisem Tvář, ale zamýšlí se i nad obecnými otázkami české kultury.