Věděli jste, že se hořčicí léčila hysterie, hadí uštknutí i mor? Že sardinky zrají jako víno a pro některé z nás jsou dokonce sběratelskou vášní? Proč Japonci vnímají saké jako umění a národní identitu a podobně na tom je i javorový sirup pro Severní Ameriku? Jaká je souvislost mezi gastronomií a snahou Francouzů zreformovat den na 10 hodin a hodinu na 100 minut? Co vzniklo spojením síly zelí a něžnosti růže? Co nahradilo labutě na slavnostních stolech šlechty? Jaký smysl mělo podkládat postýlku novorozence smrkovým jehličím a proč se nosil pórek pod čepicí? Proč byl kořen rebarbory strategickou surovinou, kde za jeho pašování hrozil trest smrti a jak rebarbora zachránila říši císaře čínské dynastie Han? Že si na banánech stále pochutnáváme díky Angličanům, a která britská pochoutka porazila i McDonald's? A kde se na Vánoce "jedí děti"?

Víte, kdo byl kapitán Buchta? Co znamená, když slivovice řetízkuje? Kolik a jakých surovin s sebou vláčel údajně nepotopitelný Titanic? Jak se dá pohádkově zbohatnout při sbírání hub? Kdo popsal strop jedné slavné britské hospody? Co má společného královna Margherita Savojská s bazalkou, mozzarellou a rajčaty? Anebo jak svatý Martin přišel k huse? Dagmar Heřtová ráda vaří, ochutnává, cestuje a hledá souvislosti. Vaření má tak trochu v genech, to ostatní bude mít kořeny v její zvědavosti. Když to všechno spojíte, vzniknou malé literární útvary, v nichž se pojí střípky historie, osobních zkušeností, praktických rad a rozjímání o jídle ve všech jeho souvislostech. A často je jako bonus přidán recept, nad nímž se sbíhají sliny.