Autorem titulu Hagakure s podnázvem Kniha samuraje je Cunetomo Jamamoto - samuraj klanu Nabešima z kraje Saga, jenž se v roce 1700 nechal vysvětit na kněze, přijal mnišské jméno Gijokuzan Džóšó a poté se uchýlil do poustevny nedaleko hradu Saga na ostrově Kjúšú, kde vzniklo i jeho Hagakure. Do ústraní odešel z toho důvodu, že po smrti svého pána Micušige Nabešimy (1632-1700; třetího daimjóa neboli lenního pána ze Saga) nemohl spáchat obřadnou sebevraždu, jelikož v 60. letech sedmnáctého století byl tento zvyk v celém tokugawském šógunátu zakázán.

Přestože původní text Hagakure vznikl na začátku 18. století v Japonsku, myšlenky v něm obsažené neztrácí ve své většině platnost ani pro dnešní adepty budó. Text sám vznikl jako reflexe buddhistického mnicha Džóšó (Cunetoma) Jamamota na odklon společnosti od tradičních hodnot bušidó, v nichž jeho generace vyrůstala a v něž upřímně věřila. Filozofie Hagakure představuje postoj na hony vzdálený našemu současnému pragmatismu a materialismu. Oslovuje spíše intuici než rozum a jeden z jejích hlavních předpokladů zní, že k tomu, aby se člověk někam dostal, stačí pouze včasné a důkladné zamyšlení. Intuice založená na upřímnosti a morálních zásadách vždy přivede člověka zpět k základním principům. Tato filozofie nehovoří o čase ani zisku, ani neobhajuje mrhání časem, jakým jsou mlhavá rozjímání o Prázdnotě.