V knize se rozmlouvají spisovatelka a lékař a vzájemně konfrontují své vzpomínky na mládí. Prožívali je vpředválečné a válečné době.. Ona se spoléhá na své deníky začínající naivními poznámkami terciánky, která se posléze stává žačkou rodinné školy. Tento téměř idylický život je brutálně přerušen totálním nasazením. On je v těžší pozici - všechny své vzpomínky nosí jen v paměti. Před námi odvíjí příběh nadaného studenta gymnázia, septimána, který je uhranut divadlem, ale po maturitě ho zláká medicína. Píše se však rok 1939 a vysoké školy jsou uzavřeny nacisty. Život obou hrdinů je prodchnut i přes stísňující atmosféru předválečnou a válečnou nadšením ze života, touhou po poznání, odhodláním vzdělávat se, pomáhat mladé a posléze okleštěné republice, jak je jen možné. Cítíme nadšení dýchající z popisu všesokolského sletu, kulturních a divadelních představení, ať už je vypravěč pouhým divákem či účinkujícím. Ze všeho na čtenáře dýchá dnes už těžko pochopitelné zaujetí věcmi veřejnými, étos vlasteneckých vzdělanců první republiky.

Sborníček vzpomínek a úvah lékařů a lékařek, již zastupují prakticky všechny generace v profesním věku a téměř celou medicínu v její rozmanitosti, je pokusem postihnout proměny študákovy duše, kam až paměť živých sahá. Donedávna tuto službu plnily většinou paměti slovutných profesorů z pera jediného autora. Vzpomeňme na Vondráčka či Charváta, z emigrantské generace nedávno též Poupy či Jirounka. Zde předkládané rozličné kratší pohledy však umožňují střídat optiku a tedy záběry zblízka i zpovzdálí, ostré či matnější, barevné či blednoucí. Zachycují jak osobní radosti a strasti, tak neradostné dějiny naší země, jak se promítaly do duší a charakterů těch, kteří se rozhodli věnovat službě nemocným lidem. Při bližším prozkoumání ovšem přinášejí některé kapitolky více otázek než odpovědí, a v tom je možná jejich přitažlivost. Za dobu, kterou knížka mapuje, se proměňovala nejen študákova duše, ale – a to zejména – celá soustava péče o zdraví obyvatel. Dělo se tak nejenom pod vlivem místních poměrů, ale i globálních změn, k nimž dochází v souvislosti s proměnami historickými, politickými a ekonomickými.

Za svým téměř devadesátiletým životem se ohlíží prof. MUDr. Ctirad John, DrSc., jeden z nejvýznamnějších českých lékařů 2. poloviny 20. století, spoluzakladatel československé imunologie a její medicínské výuky u nás; všestranně vzdělaný humanista, znalec, moderátor a kronikář lékařského dění v poválečném Československu.V osobně laděných vzpomínkách prochází Ctirad John celým svým životem: od dětství v magických jižních Čechách („Zeyerovy"" Vodňany, „Šrámkův"" Písek) a studií na reformním reálném gymnáziu v Prachaticích přes písecké divadelničení za druhé světové války nebo „vědecko-kulturní"" studijní pobyt v Paříži počátku 60. let až k půlstoletému vyučování na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.V knize se setkáme nejen se špičkami naší lékařské vědy (biolog Jan Bělehrádek, fyziolog Vilém Laufberger, genetik Bohumil Sekla, virolog Dionýz Blaškovič, imunologové Milan Hašek a Jaroslav Šterzl a další), ale i s významnými představiteli našeho společenského a kulturního života (za všechny malíř Jan Zrzavý, sekretář sdružení Akademická YMCA Jaroslav Šimsa, básníci Václav Renč, Ivan Blatný, Miroslav Holub nebo filozofové Jan Patočka a Ladislav Hejdánek). Text je proložen ukázkami z Johnovy básnické tvorby."