Série: Výbor z díla (Charles Nodier)

Pátý svazek výboru z díla průkopníka romantického hnutí ve Francii Charlese Nodiera Jak jsem obcoval s ďáblem ukazuje tři různé fasety autorova mnohostranného tvůrčího typu. První próza Nový Faust a nová Markétka vnáší do Nodierova"racionálního fantastična" ironickou a parodickounotu. Fantastické téma v ní totiž není nikde pojímáno vážně a lehkost tónu spíš odkazuje ke stylu francouzských libertinských autorů 18. století. Vypravěč se jako Faust pokouší vyvolat ďábla, ale ukáže se, že účinnější než čáry jsou milostné dopisy, jež skládá pro přítele, který neumí pořádně psát. Potíže nastanou ve chvíli, kdy zjistí, že dopisy jsou určeny dívce, do níž jsou zamilovaní oba dva.V próze Legenda o sestře Beatrix vytváří Charles Nodier na půdorysu německé legendy z 13. století poetický příběh o mravním pádu a vykoupení. V rozsáhlém textu Tereza Aubertová, z politických důvodů vydaném nejprve anonymně, se Nodier uchyluje k postupu běžně užívanému v 18. století, kdy spisovatel vydává vlastní dílo za nalezený rukopis, aby se vyhnul cenzorským zásahům. V tragickém příběhu lásky mladičkého šlechtice, který bojuje v řadách royalistických vzbouřenců v Bretani, a dcery předsedy revolučního výboru Terezy Aubertové, Nodier zúročil obsedantní vzpomínky z dětství, kdy jako syn soudce revolučního tribunálu býval očitým svědkem revolučního teroru.

Série: Výbor z díla (Charles Nodier)

Nodierův román Janez Žbogar, poprvé vydaný roku 1818 z politických důvodů anonymně, sehrál nezaměnitelnou úlohu v procesu utvářejícího se francouzského romantismu 20. a 30. let 19. století. Jako první v národní literatuře v něm autor představil postavu psance, vzdorujícího nespravedlivému společenskému uspořádání. Žbogar alias Lothario je ilyrský zbojník a benátský šlechtic v jedné osobě, v podstatě nešťastný člověk, jehož čeká tragický osud na popravišti. Je na podiv, že se román za celá dvě století, jež uplynula od jeho vzniku, vychází v českém překladu poprvé.

Série: Výbor z díla (Charles Nodier)

Již třetí výbor z tvorby výlučného francouzského romantika Charlese Nodiera (1770–1844) zahrnuje prózu Jedna hodina aneb Vidění (1806), kde se u Nodiera vůbec poprvé objevuje motiv duševně vyšinutého jedince, povídku Jean François Modrá punčocha (1833) jako ranou vzpomínku na mladého génia, který se „zbláznil z přílišné přemoudřelosti“, moralitu Paul aneb Podobnost (1836) s motivem dvojníka a rozsáhlejší novelu Slečna de Marsan (1832), kde vypravěč vzpomíná na účast v činnosti tajné italské společnosti i na platonickou lásku k slečně de Marsan, jež dramaticky spojila svůj osud s ušlechtilým bojem národů proti Napoleonovým výbojům. Próza v kulisách polorozpadlého šlechtického sídla prokletého rodu Cenciů, kde podle ústní tradice řádí nečisté síly, má v nodierovské tradici zcela racionální vyústění.

Série: Výbor z díla (Charles Nodier)

Tři ukázky z Nodierova prozaického díla pocházejí z třicátých let 19. století, kdy v autorově tvorbě převládají fantastické náměty, jako je tomu v Úvalu mrtvého muže. S rozpoutanými živly, jež blížící se dies irae dramaticky ohlašují, se setkáme i v Inés de Las Sierass, jež byla nepochybně předobrazem Vernovy Stilly v románu Tajemný hrad v Karpatech. Próza Devítník bývá vnímána jako snový protějšek Inés, jejíž námět Nodier vytěžil z cesty do Španělska v roce 1827. Autor zde ilustuje názor, že základním úkolem umělce je zůstat za všech okolností sám sebou, vytvářet iluzi, a nikoli hledat pravdu.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Pátý svazek výboru z díla průkopníka romantického hnutí ve Francii Charlese Nodiera Jak jsem obcoval s ďáblem ukazuje tři různé fasety autorova mnohostranného tvůrčího typu. První próza Nový Faust a nová Markétka vnáší do Nodierova"racionálního fantastična" ironickou a parodickounotu. Fantastické téma v ní totiž není nikde pojímáno vážně a lehkost tónu spíš odkazuje ke stylu francouzských libertinských autorů 18. století. Vypravěč se jako Faust pokouší vyvolat ďábla, ale ukáže se, že účinnější než čáry jsou milostné dopisy, jež skládá pro přítele, který neumí pořádně psát. Potíže nastanou ve chvíli, kdy zjistí, že dopisy jsou určeny dívce, do níž jsou zamilovaní oba dva.V próze Legenda o sestře Beatrix vytváří Charles Nodier na půdorysu německé legendy z 13. století poetický příběh o mravním pádu a vykoupení. V rozsáhlém textu Tereza Aubertová, z politických důvodů vydaném nejprve anonymně, se Nodier uchyluje k postupu běžně užívanému v 18. století, kdy spisovatel vydává vlastní dílo za nalezený rukopis, aby se vyhnul cenzorským zásahům. V tragickém příběhu lásky mladičkého šlechtice, který bojuje v řadách royalistických vzbouřenců v Bretani, a dcery předsedy revolučního výboru Terezy Aubertové, Nodier zúročil obsedantní vzpomínky z dětství, kdy jako syn soudce revolučního tribunálu býval očitým svědkem revolučního teroru.

Nodierův román Janez Žbogar, poprvé vydaný roku 1818 z politických důvodů anonymně, sehrál nezaměnitelnou úlohu v procesu utvářejícího se francouzského romantismu 20. a 30. let 19. století. Jako první v národní literatuře v něm autor představil postavu psance, vzdorujícího nespravedlivému společenskému uspořádání. Žbogar alias Lothario je ilyrský zbojník a benátský šlechtic v jedné osobě, v podstatě nešťastný člověk, jehož čeká tragický osud na popravišti. Je na podiv, že se román za celá dvě století, jež uplynula od jeho vzniku, vychází v českém překladu poprvé.

Již třetí výbor z tvorby výlučného francouzského romantika Charlese Nodiera (1770–1844) zahrnuje prózu Jedna hodina aneb Vidění (1806), kde se u Nodiera vůbec poprvé objevuje motiv duševně vyšinutého jedince, povídku Jean François Modrá punčocha (1833) jako ranou vzpomínku na mladého génia, který se „zbláznil z přílišné přemoudřelosti“, moralitu Paul aneb Podobnost (1836) s motivem dvojníka a rozsáhlejší novelu Slečna de Marsan (1832), kde vypravěč vzpomíná na účast v činnosti tajné italské společnosti i na platonickou lásku k slečně de Marsan, jež dramaticky spojila svůj osud s ušlechtilým bojem národů proti Napoleonovým výbojům. Próza v kulisách polorozpadlého šlechtického sídla prokletého rodu Cenciů, kde podle ústní tradice řádí nečisté síly, má v nodierovské tradici zcela racionální vyústění.

Tři ukázky z Nodierova prozaického díla pocházejí z třicátých let 19. století, kdy v autorově tvorbě převládají fantastické náměty, jako je tomu v Úvalu mrtvého muže. S rozpoutanými živly, jež blížící se dies irae dramaticky ohlašují, se setkáme i v Inés de Las Sierass, jež byla nepochybně předobrazem Vernovy Stilly v románu Tajemný hrad v Karpatech. Próza Devítník bývá vnímána jako snový protějšek Inés, jejíž námět Nodier vytěžil z cesty do Španělska v roce 1827. Autor zde ilustuje názor, že základním úkolem umělce je zůstat za všech okolností sám sebou, vytvářet iluzi, a nikoli hledat pravdu.