Josefíně Bakerové bylo dvacet let, když se objevila v Paříži. Během jedné noci se z americké tanečnice stal idol. Fascinovala Picassa, Cocteaua, Le Corbusiera i Simenona. Ve třicátých letech se z ní stala první černošská hvězda světového věhlasu, od Buenos Aires po Vídeň, od Alexandrie po Londýn. Po válce, kdy se angažovala ve francouzském odboji, se rozhodla bojovat proti rasové segregaci. V padesátých letech adoptovala na svém zámečku v Milandes dvanáct sirotků různé pleti. O lásce a svobodě zpívala až do svého posledního vydechnutí. Catel Mullerová a José-Louis Bocquet vyprávějí skrze portrét Josefíny Bakerové příběh první poloviny dvacátého století od Broadwaye po Paříž Bláznivých let. Kniha líčí přijetí Černošské revue ve Francii, líčí angažovanost umělkyně během druhé světové války i po ní. Josefína Bakerová byla první velkou černošskou hvězdou, ale byla hlavně úžasnou ženou, velkou dámou a jedinečnou figurou, která se vepsala do historie. Od počátku dvacátého století až do smrti Josefíny Bakerové v roce 1975 sledujeme krok za krokem, téměř minutu po minutě dráhu té, jejíž život by každodenním bojem v uměleckém horečnatém a neklidném životě.

Cocteau, Hemingway, Breton, Tzara, Picasso, Modigliani a pochopitelně fotograf Man Ray. Ty všechny nespojuje pouze bohémská Paříž, ale také známost s jistou Kiki z Monparnassu, múzou celé meziválečné pařížské generace, která se po Velké válce opíjela životem a snažila se vypít všechno šampaňské Francie ještě před tím, než začne válka další. Příběh neobyčejné obyčejné dívky, která měla talent zaujmout celou bohému, přináší do mnoha jazyků přeložený francouzský komiks kreslířky Catel a scenáristy Bocqueta. Kiki ale nebyla jen múzou jedné generace, hledající způsob, jak se zbavit kocoviny z první světové války, byla především jednou z prvních emancipovaných žen dvacátého století. Vedle sexuální a citové svobody, kterou si dopřávala, se u Kiki projevovala svoboda ve vystupování, v projevu a v myšlení, která nevzešla odnikud odjinud než ze školy života.