Popis není dostupný

Qušajrího pojednání (arabsky ar-Risála al-qušajríja), jež napsal jeden z nejvlivnějších středověkých súfijských učenců, imám Abú al-Qásim al-Qušajrí (986–1072), bývá často pokládáno za nejoblíbenější i nejautoritativnější klasické shrnutí učení súfijů. Dodnes jej súfijové rádi využívají pro didaktické potřeby, neboť Qušajrí nezamýšlel pouze přehledně shrnout učení duchovních mistrů předchozích generací, jejich pojmosloví i nauku o mystické cestě, nýbrž také přesvědčivě ukázat, že toto učení je plně ve shodě s islámem, jak jej chápali raní muslimové. Oba cíle se mu podařilo splnit na výtečnou, a tak se v jeho encyklopedickém díle přednosti apologetické snoubí s přehlednou strukturou i výstižným výkladem stěžejních konceptů. Složitý a mnohovrstevnatý pojmový svět súfismu tak nachází v Qušajrího veledíle jeden ze svých klíčů i vrcholů. Druhý díl českého překladu Qušajrího pojednání přináší nejobsáhlejší část Qušajrího sumy, a to výklad věnovaný jednotlivým etapám na mystické cestě k Bohu, jakož i souvisejícím morálně psychologickým otázkám a duchovním reáliím.

Během nemnoha let se islám ze vzdáleného a exotického předmětu rozprav odborníků a publicistů stal tématem vskutku celonárodním. Diskuse o muslimech často představují pouhou část širších střetů, bez jejichž mediálních i politických přesahů si současné dění dokážeme jen stěží představit. Pře o toto velké nadosobní téma přitahují dnes svou naléhavostí a nezřídka i vyhroceností pozornost velké části našich spoluobčanů. Kniha Stíny minaretů: Islám a muslimové jako předmět českých veřejných polemik editorů Ondřeje Beránka a Bronislava Ostřanského, vědeckých pracovníků Orientálního ústavu AV ČR, chce vydat jisté svědectví doby a zároveň nabídnout čtenářům sérii podnětných zamyšlení nad klíčovými oblastmi zdejšího střetávání i míjení se, pokud jde o islám. Představuje úvahy dvaadvaceti osobností (mj. akademiků, novinářů, politiků, a to muslimů i nemuslimů) o otázkách, jež v praxi vyvolávají nejčastější neshody, a pokouší se tak o inspirativní vhled do této bouřlivé a nejednoznačné problematiky.

Islámský stát (IS) s nečekanou rychlostí a brutalitou vtrhnul v roce 2014 skrze zpravodajství do našeho povědomí a od té doby nepřestává vyvolávat mnoho emocí i otázek. Jak chce, abychom jej viděli – a jaký doopravdy je? Jde o do krajnosti dotaženou radikalizaci islamismu či spíše brutální podobu islamizace extremismu? A z jaké perspektivy se nejlépe dobereme odpovědi? V kontextu IS západní média často zmiňují slovní spojení „kultura smrti“. Smrt, záhrobí a očekávaný konec světa hrají zásadní roli v rétorice IS, stejně jako v propagandě, kterou tak účinně ohromují Západ. Bez smrti a záhrobí, a to v mnoha jejich aspektech a rovinách vnímání, je zkrátka přemítání o IS předem odsouzeno k neúplnosti. Smrt „obětujícího se mučedníka“ IS na bojovém poli jako nepřekonatelná bojová taktika; smrt jako vysvobození pro Onen svět plný rajských příslibů v barvité a dramatické propagandě IS; nekompromisní hroboborectví jako radikální přístup k posledním věcem člověka; tedy smrt oslavovaná, zasazovaná do univerzálního kontextu apokalyptického boje sil Dobra a Zla, teologicky rozebírána v souvislostech mučednictví či umně propagandistiky ošetřená v mediálních vzkazech IS směrem na Západ – to vše, a mnohem více, rozebírá monografie editorů Ondřeje Beránka a Bronislava Ostřanského, vědeckých pracovníků Orientálního ústavu AV ČR.

Popis není dostupný

Popis není dostupný