Když jsem byl po těžkém úrazu upoután na lůžko, teskně jsem oknem pozoroval zimní přírodu a přemýšlel, zda se na jaře dostanu na ryby. Tehdy pro ukrácení dlouhé chvíle jsem poprvé vzal tužku a papír do ruky. Napsal jsem některé příběhy, které se tak nesmazatelně vryly do mé paměti. Mimoděk a vlastně tak náhodou vznikla moje první knížka – Ministerští pstruzi. Povzbuzen nečekaným ohlasem a hlavně s pocitem, že se do této knížky nevešlo ani zdaleka vše co jsem na rybách zažil, jsem napsal i tu druhou – Jak se krotí sumec. Nyní si dovoluji předložit čtenářům další knížku a moc bych si přál, aby se alespoň trochu líbila.

Úlovek velkého sumce nakonec vždy přinese úspěšnému lovci velké dilema. Ono nerudovské, byť trochu pozměněné-co s ním? Opravdu velký sumec na rozdíl od svého menšího bratra rozhodně není vyhledávanou kulinářskou lahůdkou. A zbavit života tak velkou rybu pro pár kousků masa by bylo škodou a příliš by to zavánělo barbarstvím. Drtivá většina rybářů v tomto případě volí variantu vpravdě sportovní. Sumce si nafotí nebo nafilmují a potom již jen sledují jak se tento legendami opředený král našich vod vrací do své rodné řeky či přehrady. Tam, kde tak vyrostl a získal svoji úžasnou sílu.

Rybářské příběhy k smíchu, k pláči i k vzteku, nikdy však nudné.