Popis není dostupný

Jak praví dávná pověst, až prý bude české zemi nejhůře, vyjedou stateční blaničtí rytíři v čele se svatým Václavem z nitra hory a spasí ji. Pravděpodobně ještě tak zle nebylo, neboť rytíři se dosud neobjevili. Nebo je to všechno jinak? Dopřejte si spolu s námi malý výlet nad dojímavě půvabnou krajinou Podblanicka a možná že Velký Blaník vydá svá tajemství a vy zjistíte, jak to vlastně s těmi rytíři je. Zároveň poznáte tento malebný kout České republiky ze zcela jiné perspektivy – pohledem ptáků a pilotů.

Nedávný civilizační šok, který formou pandemie postihl svět, ukázal znovu, jak je člověk zranitelný. Bylo to varování shůry? Rytmus civilizace zastavil svá soukolí, aby si lidstvo uvědomilo, že není pánem světa. Nynější vratká nejistota je patrná vzhledem k rozevírajícím se nůžkám mezi technickou a sociální inteligencí. Jsme účastníky hektičnosti žití, myšlenkového chaosu, sílící povrchnosti, klesající odolnosti vůči životním zátěžím. Proč ale odpovědnost a kritická situace jedny mobilizují, nutí je vydat ze sebe to nejlepší, a druhé naopak demoralizují, drtí, deformují nebo je činí apatickými? Autor rozebírá současnou krizi vnitřního světa člověka z pohledu nepolitika, spisovatele, lékaře a přírodovědce. Psáno srozumitelným jazykem a určeno pro všechny vnímavé čtenáře.

Každý má oči, aby viděl, a srdce, aby žil, ale měl by srdcem i vidět a nežít jen z toho, co oči vidí, jelikož často vidí jen to, co si člověk vidět přeje. Lidská existence se prolíná s dantovskou vizí pekla, očistce i ráje. Digicivilizace zavádí druh Homo sapiens do metavesmíru rozšířené virtuální reality, jejíž se máme stát součástí. Kam až to bude v nové civilizaci ještě člověk a odkud už to bude někdo jiný? V tmavomodré noci s růžovými brýlemi v partituře snu Archimedes ze Syrakus, filosof, fyzik a matematik co objevil páku, věřil v počátečním nadšení, že by mohl na jejím principu vyzdvihnout svět, jenže nemohl nalézt bod, o který by mohl páku opřít. Šel zamyšlen za vnitřním hlasem, ale chybělo mu něco, co by bylo schopno nést samo sebe a nebylo neseno ničím. Množinou hledaného bodu bylo myšlení, protože chceš-li pochopit vědomí, potřebuješ ideu, působící uvnitř ega. Nalézt svůj klid v neklidném světě. "Podnětná esejistická a poetická knížka," charakterizuje dílo literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Grafickou podobu knihy vytvořil doc. ak. mal. Michal Slejška a ilustrační kresby jsou dílem ak. mal. Dimitrije Kadrnožky.

Spisovatelka, básnířka a novinářka Olga Nytrová spojila své síly s lékařem, filosofem, spisovatelem a básníkem Bohumilem Ždichyncem, aby dali dohromady pozoruhodnou knížku, která se pokouší pro moderního člověka rozklíčovat řadu problémů, jež přináší současná doba překotného technologického a společenského rozvoje a zároveň naznačit, jak je možno tato ryze moderní a postmoderní témata vnímat v kontextu s pojmy tradičními, například s historií, mytologií a vírou. "Jsme bytosti tázající se, to je naší podstatou," připomíná na přebalu za celé lidské pokolení O. Nytrová. Dodejme, že jak otázky, tak i odpovědi na ně jsou zásluhou obou autorů v této knize velmi, velmi poctivé. Jdou až na dřeň - a právě proto jsou inspirativní. Dobrý dojem z přemýšlivé a přitom vtipně napsané publikace, proložené trefnými citáty autorit, dovršují osobité ilustrace mladé výtvarnice Terezy Haspeklové.

K životní moudrosti lze dojít cestou přemýšlení, cestou to nejušlechtilejší, někdy cestou napodobování, cestou nejlehčí, a posléze cestou zkušenosti, tedy cestou nejtěžší. Noe odpočítává dny je sice navenek nevtíravou a nená¬silnou, možná ale o to závažnější a nezbytnější filosoficky laděnou „zprávou o stavu země“. Jak má prožívanou situaci reflektovat nejenom vědoucí, ale i vidoucí náš souputník a náš současník? „Bohumil Ždichynec, myslitel postrenesančního stoicis¬mu, žijící a tvořící v období postmoderního skepticismu,“ analyzuje ve svých textech smysl života, který nám v čase namnoze uniká. „Nejnovější průřez autorovou přítomnou poezií představuje svébytné, jakož i přímé pokračování v poetice estetického reflektování stavu věcí vezdejších, které známe již z umělcových nedávných opusů Hamlet v tekuté době (2017), Hranatej svět (2018) a Srdce v mra¬kodrapu (2019),“ uvádí v hodnocení díla literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Výtvarným spoluautorem publikace je akad. mal. Michal Slejška,který knihu graficky upravil a ilustroval.

V knize povídek navazuje autor na předchozí prózu Zvláštní způsoby štěstí. I tentokrát jde o čtivé nevšední příběhy, z nichž některé čerpají z lékařského prostředí. "Nikoli náhodou i v této knize Bohumila Ždichynce nejednou dospíváme k příslovečnému poznání, že vrh kostek nikdy nevyloučí náhodu a náhody se pak stávají těžištěm celé řady povídkových námětů. Naše existence se odvíjí a ubírá ve stínech i světlech permanentních tajemství a cokoli se tváří v tvář všudypřítomným náhodám odhodláváme učinit, jako kdybychom bezcílně i cíleně vrhali Rubikovou kostkou. Života." (doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. , literární kritik) Každou z dvaceti povídek provází ilustrace Martina Doška. Dokáže vystihnout cosi fenomenálního, spojeného s tajnými sny, věčnými archetypy, ztraceným věděním, ví, kudy se ubírá lidská obraznost.

„Jak se svět proměňuje? Má anděl duši, může ji vůbec mít? Je pro nás ráj již uzavřený, či nikoli? Co ale bylo dřív? Je už za dveřmi budoucnost? Komu zvoní hrana? Jak to všechno bylo doopravdy? Znáš sám sebe? A znáš-li, přežiješ sám sebe? Kam se ukryla pravda? Je poznání poznatelné? Budou z nás všehovšudy ztracenci přimhouřených očí? Co lidstvu přináší postcivilizace? Nevyznáváme prostřednictvím médií jakýsi rituální kanibalismus? Kam dojdeme, jdeme-li stále víc odnikud nikam? V čem spočívá umění žít?... To všechno jsou otázky určené ponejvíce nám ještě přeživším nebo pořád přežívajícím, z nichž nejzávažnější je zejména a především ono tázání, s jehož přičiněním se tváří v tvář tekuté době a hranatému světu neústupně ptáme nejenom: Co dělat?, ale především: Jak žít? Po rozsáhlé kulturněhistorické publikaci Stopy v srdci, pojednávající o proměně člověka a krajiny ve světle genealogie jihočeského rodu, se básník a lékař Bohumil Ždichynec ve své nové knize opět obrátil k „srdci“; tentokrát ovšem nejen jako k symbolu současného života a soudobé civilizace, ale i jako k pozitivnímu symbolu naší kéž by rovněž pozitivní budoucnosti,“ píše o této knize literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D.

"Bohumil Ždichynec demonstruje převelice nevšední spektrum žánrových postupů, které s důrazem na jejich poselství posléze uvážlivě jako by rozviřuje do učiněné mozaiky bytostného tázání po smyslu světa a po poslání světa smyslu. Díkybohu či naštěstí nenalézáme v prózách ze Zvláštních způsobů štěstí žádná, v kdekterém současném výtvoru bující, neodpustitelně omílaná dějová nebo rádobypsychologická banální pseudostigmata. Právě s pohledem na záhadné (jakož i zákeřné a záludné) kontury přibližující se post-novodobé skutečnosti se v nich v mnoha obměnách píše o nejroztodivnějších, vskutku co nejprazvláštnějších způsobech člověčího štěstí, které se tu znázorňují v patřičném beletristickém hávu. Ten nejzvědavější i nejzvídavější zájemce o krásnou literaturu se bude především chtít unášet vlastním vyprávěním a souběžně s jeho prociťováním se poté pospolu s autorem nebo v dialogu s ním hroužit až pohroužit do odvěkých traumat a dilemat lidské existence a společenského jsoucna," uvádí v hodnocení knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D.

Lidská existence je plná záhad a otazníků, v jistém smyslu i dobrodružstvím poznání. V uzlových bodech na prahu krizových prožitků si často klademe otázky: Žijeme? Nežijeme? Rozumíme příslovečnému "tady a teď"? Naše cesta je tajenkou i křížovkou, plyne jako tok řeky v touze po naplnění dokonalosti a vlévá se do moře krásy žití. Nahlédněme očima lékaře do reflexe lidské psychiky. Jedinečnost pozemského života každého člověka je neopakovatelná. Lidskost spočívá v přesahování toho, co je dáno přírodou a dějinami. Pokračováním, obnovováním sebe sama, příroda a lidstvo svědčí proti smrti. Autor podává přístupnou formou souhrn informací o tom, jak zdravě a smysluplně žít a širokému okruhu zvídavých čtenářů nabízí cestu, jak rozluštit vlastní problémy, před které konkrétního člověka staví globalizující se svět. "Jde o svého druhu do mozaiky rozčleněný manifest praktické moudrosti v přítomném světě a o sumář moudrostí o onom přítomném světě", píše v doslovu ke knize literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D.

Popis není dostupný

„Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet… jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil,“ uvažuje Hamlet. Civilizace nás informačně pohlcuje, hodnoty se relativizují, ztrácíme vládu nad časem, ve kterém můžeme být skutečně sami sebou. Autor vychází z představy, že kdysi existovala archa Noemova, ztracený prostor, ve kterém člověk prožíval svůj osud a mohl zastavit zběsile ubíhající čas. Život se s člověkem nemazlí, taková je realita bytí. Jaký je vlastně smysl života? Tušíme svět před životem a svět po životě. Možná magické myšlení na eruptivních vlnách poezie přispěje k objasnění této záhady. Co když Noemova archa představuje svět, který se udál nespojitě současně už dříve a bude se vyvíjet jen v poněkud jiné podobě, než jak ho vidíme se svým vědeckým poznáním v současnosti? Chcete-li poznat lépe sami sebe, přijměte spoluúčast při četbě nové knihy, která je psána srozumitelným jazykem. „Připusťme, že i reflexivní lyrika Ždichyncova je „vědeckou poezií“, není však nikterak poezií vědecky holubovskou, ba dokonce ani post-holubovskou, zato nesrovnatelně více a zejména hlubinněji reflektuje traumata a dilemata, jež spatřuje ve světě vezdejším i v „tekutém“ prostranství snad stále ještě mezi námi přítomné Noemovy archy,“ píše v doslovu knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. A krédo autora: Važme si života, nebo si nebude vážit nás.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Životem jít a v duši cítit magické chvění, čistou, absolutní krásu. Moderní poezie, která přichází v neotřelé, svěží a čtenáři srozumitelné formě k současnému člověku, jemuž doba v informačně roztříštěném, nebezpečně chaotickém a stresujícím světě vyprazdňuje duši a podprahově nutí žít uspěchaný, prázdný, reklamou manipulovaný život. Žít s láskou, která musí existovat, být konkrétní, aby držela lidskou evoluci pohromadě, dotknout se podstaty poezie, zatímco ona uniká, vychutnat ji, proniknout až za ní. Změnit úhel pohledu, přestat ukrajovat to elementární ze své bytosti, poznat sama sebe. To je naléhavé, důvěrné poselství od renomovaného autora; spisovatele, esejisty, básníka, v civilní profesi lékaře a vědce. Napsal na 30 knih. Jeho poezie byla opakovaně představena i v mluvené formě ve známé pražské poetické vinárně Viola (v podání R. Lukavského aj.). Analyzovat svůj vnitřní svět a žít pravdivě autentický život- o tom je především zajímavá kniha poezie Bohumila Ždichynce.

Popis není dostupný