Za názory obsažené v této publikaci autora němečtí okupanti nechali uvěznit v koncentračním táboře Dachau, kde oslepl na jedno oko, ale přežil a vrátil se zpět do Československa. V teto knize se Stašek věnuje problémům suverenity českého národa a na rozdíl od všech politiků či „intelektuálů“, kteří vidí budoucnost českého národa v podřízenosti se jiným národům, tak proti tomu staví Stašek absolutní suverenitu a nezávislost českého národa. Ovšem Stašek ve své teorií o třech zdrojích síly českého národa hovoří jasně, že národ může být úspěšný pouze, když se drží víry v Boha a jeho poselství a poukazuje na to, že tak tomu bylo v dobách minulých. A na příkladu Ježišova ukřižování a zmrtvýchvstání ukazuje Stašek neměnný zákon Boží, že zlo nikdy trvalé nedokáže zvítězit na dobrem. Tak jako byl ukřižován nevinný Ježíš byl Němci ukřižován český národ, ale tak jako Ježíš po své smrti vstal i český národ z hrobu kam jej chtěl na trvalo uvrhnout německý nacionalismus, jak o tom hovoří sám Stašek. Stašek neviděl rozpor mezi českým vlastenectvím a křesťanstvím, ale právě naopak. Viděl obě jako pevně spojené. Ovšem to i proto, že stejně jako první československý prezident Masaryk hlásal i Stašek ideu, že „vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.“ Právě na Staškovi je vidět ještě jeden zásadní rys českého národa. Byť Masaryk byl zapřísahaly nepřítel českých katolíků a Stašek byl Masarykův kritik, tak v dobrých věcech, věcech prospěšných pro český národ a věcech pravdivých se neváhal Stašek přihlásit k oné věci bez ohledu na to, že se k ni hlásal i Masaryk. Myslím si, že dnes, v době kdy tolik různých „intelektuálů“, politiků, aktivistů a novinářů propaguje vzdání se suverenity českého národa a jeho rozplynutí v „tavicím kotli“ Evropské unie potřebujeme připomínat varovná slova Staška a dalších českých vlastenců, kteří právě protu suverenitu prolévali krev, pot a mnohdy obětovali i své životy. Protože pokud se má národ zbavit své suverenity podřízením se vedení EU, tak proč se pak rozbíjelo Rakousko-Uhersko, Proč se pak bojovalo proti německé nacistické okupaci? Pevně věřím, že tato publikace vás obohatí o nové myšlenky a poznatky stejně jako vám pomůže lépe pochopit českou historií a boj českého národa za jeho svobodu a suverenitu, vydavatel.

Tato kniha nazvaná „Hlas českého křesťana z německého koncentračního tábora“ je částí v roce 1946 vydané knihy projevů katolického kněze, prvorepublikového politika a velkého českého vlastence Msgre. ThDr. h. c. Bohumila Staška. Je to spis obsahující jeho projevy z doby před druhou světovou válkou, během ní a po ní. Z technických a praktických důvodů jsem se rozhodl při druhém vydání rozdělit knihu na dvě části, kdy tato část obsahuje Staškův projev, kvůli kterému jej němečtí okupanti nechali uvěznit v koncentračním táboře Dachau, kde oslepl na jedno oko, ale přežil a vrátil se zpět do Československa. Dále obsahuje jeho projevy pronesené veřejně v německém koncentračním táboře pro spoluvězně.v tomto díle vyzdvihuje české vlastenectví a jeho propojení s křesťanskou vírou: „Víra křesťanská a vlastenectví jsou rodnými sestrami, jejichž společným otcem je sám Syn Boží! On, Spasitel náš, neplakal, když ho bičovali, neplakal, když ho trním korunovali, neplakal, když těžký kříž nesl, ani když ho křižovali, ale plakal, když si vzpomněl na zkázu hlavního města své rodné země a na hrozný konec svého národa, poněvadž odepřel se státi národem křesťanským. Proto Kristus a jeho evangelium je nám zároveň vždy zdrojem pravého vlastenectví i lásky k národu.“Zároveň Stašek v projevu k vězněným katolických duchovním již během věznění v německém koncentračním táboře na historických příkladech poukazuje na hlubší, historický význam toho, co se děje. Popisuje to jako období vlády zla, které dříve či později skončí a promění se v pozitivní vývoj až explozi rozvoje lidské civilizace: „A církev? Proč o tu bychom se báli? Jsou silnější ruce, jež ji chrání, než jsou ruce naše. Ze všech velkých a těžkých dob církev vyšla omlazena a posílena! Pronásledování křesťanů v prvních stoletích, při němž jeden z prvních papežů byl v koncentračním táboře, pracoval ve „Steinbruchu“ a tam mučednicky zahynul, skončilo tím, že papežové sotva vyšli z katakomb, již požívali takové autority, že korunovali císaře římské a panovníky. A stěhování národů? Co tu křesťanské krve bylo prolito, kolik chrámů bylo spáleno a rozbořeno! A hle, církev z těch stěhovavých vlků a pohanských barbarů vychovala beránky a založila na nich celý svůj slavný středověký rozmach, stavbu katedrál, chrámů a klášterů, v nichž chvála Boží ozývala se dnem i nocí.“